Broumovský klášter

Moc vám děkuji za článek i fotky kláštera, je velmi zajímavý. Nikdy se mi zatím nepodařilo ho navštívit, tak jsem ráda, že jsem si zde mohla o něm přečíst.

Martino, děkuji za mimořádnou fotoreportáž slovem i obrazem. Broumovský klášter, kde jsem byla několikrát s památkáři, mě zajímá z hlediska novodobých dějin. V září 1949 byl zatčen opat Anastáz Opasek a spolu s dalšími duchovními postaven před soud a odsouzen k doživotnímu žaláři. V dubnu 1950 byl klášter uzavřen (v rámci tzv. Akce K) a sloužil jako místo přechodné internace pro řeholníky. Po tzv. Akci Ř, likvidaci ženských klášterů v ČSR, se stal jedním z centralizačních klášterů pro řeholnice, které byly vyhnané z jejich vlastních řádových domů a musely pracovat v broumovských továrnách a také v zemědělství. Až částečné uvolnění režimu, zejména v průběhu šedesátých let, jim umožnilo začít pracovat v tzv. charitních domovech. Možná je zajímavé, že při nástupu na místní měšťanskou školu v zimě roku 1950 byl v klášteře ubytován Josef Škvorecký (v cele označené S. Ambrosius). Svůj zážitek popsal v povídce Zákony džungle .

Článek se mi moc líbí a zaujala mě souvislost s Břevnovským klášterem a též je velmi zajímavé doplnění paní Divišové. Děkuji.

Děkuji za velmi zajímavý a skvělým způsobem zpracovaný článek o Broumovském klášteře. S manželem jsme jej navštívili před lety, kdy se začínalo s jeho rekonstrukcí. Kromě kláštera jsme se ve zdejším kraji seznámili také s kostely tzv. "broumovské skupiny", které byly postaveny podle projektů Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhoferových.

Moc vám všem děkuji za milé řádky i za doplnění informací. Paní Marie, potěšilo mě, že se vám můj článek o městě vašeho dětství líbil. :-) Na Broumovsko se vracíme již několik let v létě i v zimě a postupně ho poznáváme krásnou přírodu i památky. Ještě máme mnoho míst, která chceme navštívit. :-)

Paní Martino, píšete o městě mého dětství, kde zůstalo moje srdce, přestože jsem odtud po maturitě odešla (VŠ, přestěhování rodičů, moje vdavky a následování manžela...).Zůstali tu i moji přátelé a spolužáci. Ředitel Muzea Broumovska Karel Franze mi kdysi mluvil z duše, když se vyjádřil, že je dobrovolným zajatcem Broumovské kotliny. Já se tam ráda aspoň vracím, nostalgicky vzpomínám i sleduji, jak se město a okolí mění. Všem, kdo do Broumova zavítají, doporučuji, aby to bylo od května do října, kdy je otevřen nejen turistický okruh kláštera, ale i bývalá prelatura, to je ta část kláštera od vstupu do areálu vlevo, kterou rekonstruovali v období baroka Dientzenhoferové. Tam sídlí v krásných interiérech výše zmíněné muzeum s mnoha úžasnými exponáty ( něco málo jsem tam před lety nafotila a pro bližší představu pro zájemce vložím co nevidět do galerie na mém profilu). Za návštěvu stojí i revitalizované klášterní zahrady s replikou dřevěného kulečníku, na jakém si kdysi mniši krátili čas. A z nabízených prohlídkových okruhů vyberte ,,Od sklepa po půdu", uvidíte i to, co se běžně vidět nedá. V podzemí už sice nejsou vamberecké mumie (donedávna byly), ale v malé věži , která se dochovala z gotické éry kláštera, je vzácná freska „Klanění tří králů“. Broumov opravdu stojí za návštěvu, historických památek je tam mnohem víc, o přírodě kolem ani nemluvě :-). Moc jste mne, Martino, potěšila, díky za článek i fotky.

Vaše vyprávění o klášteře je opravdu zajímavé. Téměř tak podrobné jako výklad našeho průvodce. V klášteře jsme byli v srpnu, měli jsme možnost vidět kopii Ďáblovy bible (též satanské). V roce 1420 husité vypálili břevnovský klášter, jehož opat Mikuláš II. se spolu s dalšími řeholníky ukryl do bezpečí právě v broumovském klášteře. Sebou přinesli řadu cenných předmětů, včetně Ďáblovy bible. Z Českého království byla odvezena v roce 1648 jako válečná kořist. V současnosti je uložena ve Švédské národní knihovně. Klášterní kostel je skutečně nádherně vyzdoben. Až člověk úžasem přestane dýchat.

Moc děkuji, ráda jsem se seznámila s vzácnou historickou památkou. Jsem ráda, že jsem se na první pohled nemýlila, neboť se mi hned trochu vybavila barokní pražská Invalidovna, spjatá se jménem Dientzenhofer.

Martino, to je velmi povedený článek, velmi dobře napsaný a zdokumentovaný. S fotkami se netrap, jsou prostě dokumentární a prostředí je jaké je. Rozhodně se za ně nemusíš omlouvat, velmi dobře vše dokreslují. Preferuji fotografie v textu, mají mnohem větší vypovidající schopnost.

Martino díky za úžasný článek a fotky. O to víc mě to zajímá, protože jsem tam nikdy nebyla.