Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy

16:26 Pane Berko, to jsem netušil, že ještě v 65 za to něco berete, tedy ne přímo v penězích, ale ve službách. Dejte si do záhlaví na svůj profil. Jsem pětašedesátiletý Gigolo nabízející svým klientkám společnost, doprovod do společnosti a poskytuji sexuální služby za úplatu, možno platit peněžně, kartou, naturální dávkou nebo jinou protislužbou dle dohody. :)

V pětašedesáti musíte ženy i pomilovat!!!!! Chtějí se mazlit. Sexovat. Potom vás budou obskakovat.

Vážené dámy i pánové...já mám ten názor, že každý si to má zařídit, jak je mu nejpříjemnější. Pokud muž hledá opravdu v konečném důsledku hlavně ošetřovatelku, nedivím se dámám, že elegantně vycouvají. Pokud žena hledá v prvé řadě sponzora, tak pánové po prozření taky elegantně prchají. Veškeré ostatní modely vztahu jsopu v pořádku, ale VŽDY záleží na vzájemné komunikaci, pochopení a vstřícnosti...schopnosti nastavit vzájemný vztah tak, aby oběma co nejvíce vyhovoval.

Jo - to randění je krásné jak v tom pubertálním věku, tak i v tom důchodovém věku. Na rande se člověk musí těšit, musí se postarat o dokonalou hygienu, přemýšlet, co si vezme na sebe, musí vymyslet nějaký program, nebo se připravit na program, který vybere partnerka (partner) například nastudovat si něco o divadelním přestavení. Prostě jedním slovem TĚŠIT SE NA TOHO DRUHÉHO. To randění v sobě nese taky určité ovládání, možná třeba i ukazování se v tom lepším světle a je to vybočení z nudy všedního života. Manželství nebo dokonce jen pouhé nastěhování se k partnerovi po určitém čase vede k všednosti, kde začnou převládat ty obyčejné věci, kterých máme jako jedinci už dost a když se dáme dohromady, tak ta všednost neubývá, ale násobí se a je nám ještě vice nepříjemná, protože na tu vlastní jsme si už zvykli, ale ta cizí nám může hrozně vadit. Jeden můj kamarád si postěžoval, že když se nastěhoval k partnerce, tak ta ho chtěla přimět v zájmu úspory vody, aby spolu splachovali záchod jen jednou za den - tedy až na noc a on se jí pak mstil tím, že když je v bytě už takový smrad, že se přestal krotit a obohacoval vzduch i větry. Pak si zase sbalil svoje saky paky a odstěhoval se. Ale když spolu dříve randili 4 roky v nepravidelných schůzkách dvakrát - třikrát za měsíc, tak si prý rozuměli. Po tomto rozchodu - kdy spolu byli asi 3 měsíce ve společném bytě, se už pak nikdy nesešli. Kamarád tvrdil, že měl dojem, že spolu žili už 30 let a proměnilo se to v nudu. Ovšem dnes je ta výpočetní na větší úrovni, než v 60. letech a tak co se tak svěřit počítačům: https://www.youtube.com/watch?v=HGq2lXBKtik

PANÍ ŠENBERGOVÁ O TO JDE. OSTATNÍ JE JEN BLE, BLE.

Když narazíte na spřízněnou duši, neřešíte výhody ani nevýhody, ale užíváte si souznění. V tomto ohledu jsme měli oba velké štěstí.

Krásně to vyjádřil pan Nebuželský. Muž bez ženy je poloviční. Ti co, jsou sami, tak podle toho většinou chlapi vypadají. Marné. potřebujeme váš dohled, ukazujete i nám krásu, kterou sami nevidíme! My Vám za péči děkujeme a budeme vás nosit v náručích a ty ostatní? Hlaďte si psa nebo kocoura. Jindra

Važme si toho, dokud hledat nemusíme. Děkuji ti moje manželko :-), starej se o mě co nejdéle. Děkuji

:-) Od Světa podle Garpa k Přeletu přes kukaččí hnízdo aneb Když se vrchní sestry urvou.... :-)

Ať si to každý zařídí, jak mu to vyhovuje, hlavně na svůj úkor. Dnes jsem se od srdce zasmála. Bylo krásně, tak jsem si po práci na zahrádce udělala koloběžkový výlet. Potkala jsem dva manželské páry. Jeden z mužů spolužák z venkovské školy 1. - 5. třída na mě volal, "Ty snad chceš uhnat ňákýho dvacetiletýho". Já na to "Padesátiletej by stačil, hlavně aby měl výdrž na koloběžce." S humorem jsme probrali "radosti" manželského i nemanželského soužití. Často by stačilo změnit závislost na vstřícnost.