Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy

Ale...když my brojíme docela rády, žejo, holky? Šárko, Vlasto...do zbraně....!

Ozvali se zástupci opačného názoru... přejme jim ho, proč ne. Jenomže... každá věc má dvě stránky. Tu mojí a tu tvojí. Jestliže oba chceme totéž, tedy sestěhování, proč ne. Ale pokud to chce jen jeden, potom tedy ne. Musí si najít někoho podobného. Kdo ten názor sdílí. S nejlepší kamarádkou taky my holky nebydlíme a vídáme ji rády. A pokud se pánové ptají na nákupy, úklid či donášku, to stejné přece mohou potřebovat i muži. Je chvályhodné, že samostatně žijící muž taky samostatně funguje. Vypere, uklidí. Řekla bych snad, že to je samozřejmé. A nic na tom není, že se dva domluví na společné návštěvě divadla, když spolu nebydlí. Jsou to rovnoprávní lidé. Jestli je zajímá stejný žánr, pak ať spolu jdou za kulturou. Nepřirovnávejme pána k roli psa, přiběhnuvšího na zapísknutí. Ale ani ženu, která si svoje takříkajíc odpracovala, ke služtičce. Služtička se nastěhuje, vaří, pere, žehlí, peče, stará se. Za ty děti svého partnera. A děti, když dojde na nejhorší? Je jím úplně jedno, co si paní po odchodu svoji známosti počne. Klidně může jít pod most, že. Proto si říkám...ne opatrnost, ne vychytralost, ne vypočítavost. Ale zdravý rozum, pohodu a nezávislost. Mít svoje zázemí, svou jistotu. Mám-li vlastní bydlení, nebo pokud bydlím v domě s dětmi, a jsem-li tak spokojená, kam bych se hnala? Do vodění se za ruku,na radnici, do rychlého sestěhování, než mě ten nový prokoukne, že jsem nehospodárné líné či problémové stvoření? Znala jsem pár, nesourodý, oba měli své bydlení. Ale paní si usurpovala veškerý jeho volný čas. Když řekl, že jede k dětem, jde na ryby či na zahradu, dala si tu práci,aby si to ověřovala.Neumim si představit, jakse asi pan tvářil, když mu soused ze zahrady oznamoval, ptala se tu minulý týden taková a taková, jak často sem chodíš, no já jí řekl, že jsem tě tu dlouho neviděl, hele, já nerad, doufám, že jsem něco nezvoral...a ona mi vyprávěla...tak jsem tu jeho zahradu konečně našla, dalo to práci. Hele, má tam docela vysokou trávu, byla jsem jen za plotem. A k vidění tam nebývá. Co myslíš, kde teda asi ty dvě odpoledne minulý týden byl...? V duchu si říkám....je celkem fuk, kde byl, ale ty sis asi holka dneska podřízla větev sama pod sebou....

NEUMÍM SI PŘEDSTAVIT, ŽE BYSTE TU ŽENY NEBYLY. BYLO BY MI SMUTNO. POTŘEBUJEME SE. PROČ PROTI SOBĚ BROJIT?

RANDĚNÍ TO JE VZRŮŠO. JAKO ROMEO JULIE. JENŽE TO NENÍ LÁSKA§§§§ RANDĚNÍ JE VZRUŠIVÉ A PŘÍJEMNÉ, ALE NENÍ TO PODLE MĚ LÁSKA. TA JE O NĚČEM JINÉM. TŘEBA O STRACHU O TOHO DRUHÉHO NEBO TŘEBA ONA KRITIZOVANÁ PÉČE. MYSLÍM TÍM VZÁJEMNOU NIKOLIV JEDNOSTRANNOU. Jindra

MŮŽE TO BÝT I TAK Před spaním se musí k tobě přitisknout, jsi její prášek na spaní. Neumí si představit noc bez tebe, i když někdy z tebe zebe. Stále pro tebe krade modré z nebe. Bez tebe život nemá barvy, snad jen šedivou. Netouží po jiném, tvá vůně ji tolik let přitahuje. Chybíš ji, i když jdeš jen na záchod. Lásku neměří roky, ale raduje se, když slyší tvé kroky. Jsi rád, že vedle ní spíš, tolik let. Dál a dál. Už jsi pryč. Z postele jsi vstala, ale cítí tě z prostěradla. Pořád jsi pro mě ten pravý. Je už to tolik let. Přestože už je z tebe kmet.

Někdo má rád guláš někdo šišky s mákem. Já osobně bych nechtěl být něco jako hračka nebo chlap na zavolanou. Když má dáma rozmar, když má potřebu, nebo náladu. Je v tom samozřejmě i sobeckost milé dámy, to přece víte. Vytáhnu mobil, Nechci jít sama do divadla nebo zrovna se pomilovat. Je tu přece on. Je tu pro mě. Přihopká na zavolanou a potom už marš domů, mám tě dost. Chci sama si hovět v pelíšku a hladit kocoura, Tak takovou bych nechtěl ani omylem, Ještě, že mám ženu již 41 let, která je ráda, že vedle ní spím a chybím jí i když se jdu jen vyčurat. Jasně, dělejte si, co chcete, když vám to vyhovuje, ale já jsem chlap nikoliv nástroj někoho, když na něho mám zrovna chuť a čas. Jindra

Naprostý souhlas s dámami přede mnou, jen bych ještě dodala, ,, staráš se děti, máš smůlu, více pracuj, abys mohla pak mít stejný( možná) důchod, jako ti , kterým dnes už sloužit opravdu nechceš. A ta pětistovky za dítě to opravdu nevytrhne, i když každá koruna se počítá.

To znám, také jsem hledal. Nechtějí se starat, milé ženy a dívky. O mně se starat nemusí: vařím, žehlím, peru, uklízím. Kultura, turistika, atd. Ale, milé dámy, také jednou budete potřebovat někoho, kdo vám nakoupí, pomůže, uvaří, uklidí. Jo vy se spoléháte na děti? Cha, cha. To je omyl. Snad některé, ale většinou mají své rodiny, spěchají domů. A zůstanete samy. Ano, můžete si objednat a zaplatit donášky, úklid apod. Ale: nepohladí, neobejmou, nic. A popovídat si, vyslechnout? Nenechte se vysmát. Ani náhodou.

Ano naše dcery a vnučky nasadily ten správný přístup hned ze začátku, my až na stará kolena, jen ti pánové se zapomněli někde ve středověku.

Že se tomu pánové tak diví? Naše generace žen ,bez ohledu na stupeň vzdělání a pracovní zařazení, skákala kolem chlapů a když ne tak běda.Na konci života toho máme ovšem dost. Když vidím, jak naše dcery a snachy i vnučky šetří s péčí o manžely, jenom jim tleskám.Možná budou jednou na stará kolena přístupnější soužití s novými partnery nežli jejich pošetilé matky a babičky.