Příběhy starých fotografií: Ztracený pradědeček

Teda ! Co jeden lidský život, to kolikrát velice pohnutý příběh. Díky za všechny ty, které jste poslali ! :-)) Ovšem nebýt válek, třeba by byly osudy všech těch lidí milosrdnější.

Jano, pokud byl Tvúj pradědeček prezentován a odveden, pak už patřil v historickém pojetí mezi vojáky 1. světové války a v archivu je o něm uložená dokumentace většího či menšího rozsahu. Můj dědeček byl také odveden, ale na frontu se nedostal, protože si ho, jak říkala maminka, jako odborníka "vyreklamoval" z vojny továrník, který ho potřeboval. Jednou jsem se nabídla jisté paní z kavárny v Bechyni, že jí najdu údaje o předkovi, jehož vyznamenání měla vyvěšené na zdi. Pak jsem v archivu našla, že nepadl, nýbrž se utopil při přechodu řeky.

Děkuji za další návrat do minulosti.

Naši předci byli taky jen lidi. A v každé rodině je nějaký ten smutný příběh, protože generace našich rodičů a prarodičů byla poznamenaná válkami. Jeden můj dědeček byl raněn na frontě, babička ho přivezla domů z lazaretu a tím mu zřejmě zachránila život. Druhý dědeček zemřel na otravu krve. Byl hospodský, vyprovodil nějaké opilce, ti si na něho počkali, když se vracel domů. Napadli ho mimo jiné tyčkou z plotu. Jedna rána po hřebíku byla blízko srdce a zřejmě nebyla ošetřena, nevím. To mi kdysi dávno vyprávěla maminka.

Ano, Soňo, když jsem zpracovávala příběhy svých chudých dávných příbuzných, bylo mi kolikrát hodně těžko. Musíme si skutečně vážit toho, co dnes máme. Za nejdůležitější považuji ten obrovský skok a pokrok v medicíně.

Zpracovávání rodokmenu je zdlouhavá a složitá, ale velice zajímavá práce. Jste skoro jako detektiv. Ale podle mne je dobré znát historii své rodiny. Kolikrát jste překvapeni příjemně, ale samozřejmě i nepříjemně. Nejlepší je, když naleznete nějaké " levobočky". To pak často uvíznete na mrtvém bodě, neboť inkriminovanou osobu lze dost těžko najít a musíte se zkrátka jen a jen domýšlet. :-))

Život našich zejména těch chudých, byl opravdu těžký . Jak jsme v tom vzpomínání , tak včera když jsem šla zapálit svicku na hřbitov, jsem se dívala na nápisy a tehdy ve většině se lidé nedožívali delšího věku. Je dobré zavzpomíná ní, dnešní život je úplně jiný, buďme šťastní.

Děkuji za sdílení tohoto dramatického osudu. Také mne velmi zajímá rodinná historie.

Můj děda padl kdesi na haličské frontě první války. Nic o něm také nevím.

Zajímavý příběh...Mě také mrzí, že o svých praprarodičích nic nevím...a dnes už se není bohužel koho zeptat.