Když schody promluví

Pane Čepelko, popsal jste to tak krásně a detailně, že mám pocit, že jsem tam u vás na schodech také někdy seděla :-). Vzpomínky, obzvlášť takové milé, jsou příjemným zpestřením probouzení nebo usínání. Já zase ráda vzpomínám na dětství prožité u babičky. Díky za vzpomínku popsanou, jako byste tam byl nedávno.

Vaše vzpomínkové vyprávění se mi moc hezky četlo. :-)

Moc hezký příběh o schodech. Podobně jako Vlaďku mě také baví detaily, ty totiž činí událost autentickou. Máte skvělou paměť a vypravěčský talent.

Díky za Vaše moc hezky napsané vzpomínání, myslím, že si ho co nejdřív znovu přečtu :-)

Pane Čepelko,také mám taková místa z dětství, která znám tak důvěrně, že je to pro cizí k neuvěření. Pamatuji si i například hrubou strukturu cihel kolem našeho dvorku a cítím i dnes to teplo, když se do nich začalo v létě opírat slunce a v myšlenkách se dokážu vrátit na druhou stranu dvorku, kam se dostalo slunce až pozdě odpoledne, kde ale naopak bylo příjemné si položit ruku na červené kachličky, kterými byl obložen v kombinaci s krémovými celý náš dům a zchladit se tam. Do dnes před sebou vidím i tu všelijakou havěť, která začala zmateně pobíhat, když jsem zvedl velké dřevěné rohože pod klepáči koberců na dvorku a dokážu se během toho denního snění v mžiku přenést z parného léta do zimy a zopakovat si zase to vyskočení z okna v přízemí do čerstvého sněhu a s bráchou jen v bosých nožkách v tom sněhu přelézt dva ploty a oběhnout blok domů a vrátit se vchodem domů k údivu rodičů, abych pak ty zmrzlé nohy položil na ústřední topení a sledoval jak na okenní parapet padají doslova ohromné těhotné neforemné chomáče sněhu . . . . . . . jo - velice dobře znám ty cesty do dětství tam ve Vysočanech kousek od Rokytky. I dnes se tam vracím a hledám a stále nacházím ta místa mého mládí, jako třeba tu malou školičku, kam jsem začal chodit do první třídy - je tam, ale už neslouží původnímu účelu. Ještě v 5O letech jsem přelezl plot a nahlížel jsem oknem, zda tam náhodou není nějakým zázrakem jen pro mne moje učitelka Pražáková, která mi naháněla s maňáskem kolem školy, když jsem se vzepřel a nechtěl tam na zahájení školního roku vstoupit. Jo - vzpomínky - bezva věc. Díky pane Čepelko, že jste mi svým článkem zase vybídnul, abych se po nich zase také prošel. :)

Velmi zajímavý povídání. Ráda jsem si článek přečetla.

Oldřichu, nádherné čtení, dokonce mi běhal i mráz po zádech. Miluji "starou dobu" a černobílé fotografie. Hodně mi to připomíná dětství a také mám vzpomínku na schody, a to k mandlu u nás na vsi, kde jsem to zbožňovala. A moje první cigarety byly až "Klejky" CLEA :), který jsem hulila z okna a kluci byli v naší předzahrádce a schovávali se za vzrostlé pivoňky :-D. Díky za moc hezké čtení

Hezký příběh, přečetla jsem si ho ráda a vychutnala jsem si všechny detaily. Je zajímavé, co se do paměti člověka uloží a i po mnoha letech to vyplyne včetně spousty podrobností.