Všechny fotografie: Z rodinného archivu Soni Prachfeldové

Příběhy starých fotografií: O mé české babičce

15. 2. 2023

Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla, že napíši pokračování i o naší nově nalezené rodině, bez které bychom nemohli zůstat v naší vlasti. Poválečná doba byla velmi krutá a úplně obrátila životy nejen nám, ale i mnoha dalším rodinám.

Můj příběh Příběhy starých fotografií vzpomínky

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 15.2.2023 09:15

Omlouvám se za vložené nedopatření.

Soňa Prachfeldová 15.2.2023 09:14

janinka.bendova@seznam.cz

Vladislava Dejmková 15.2.2023 09:00

Navazuji na předchozí komentář, ano, vzpomínky na naše blízké jsou poklady, které nám nikdo nevezme. Soňo, tvé příběhy jsou velmi zajímavé.

Miloslava Richterová 15.2.2023 08:03

Velké poklady máme ve starých fotografiích i ve svých srdcích, děkuji Vám za sdílení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak jsem přišla o svoji oblíbenou kšiltovku

Tento příběh mi připadal legrační až z odstupem času. Patří spíš do oblasti černého humoru. Bylo mi dvacet, pracovala jsem v Otrokovicích v Moravanu, kde se vyráběla malá sportovní letadla, v plánovacím oddělení.

Marie Měchurová

Škola hrou - před 60 lety

V roce 1961 jsem nastoupila do 1.třídy ZDŠ v Čížové u Písku. Do školy chodily nejen děti z Čížové, ale také z okolních vesnic - Bošovic, Císadlovic, Zlivic, Krašovic, Topělce, Křešic, Nové Vsi a snad i Pamětic, zpočátku pěšky, později autobusem.

Hana Píchová

Jak jsem ztratila svou malou sestřičku

Neděste se, nepřišla jsem o ni... i když stát se to nakonec i mohlo. K stáru se člověku vybavují…

Jana Hošková

Oživení vzpomínek

S kamarádem brázdíme okolní hory. Vždy si z cesty přivezeme pěkné zážitky. Také jsme obohaceni setkáním se zajímavými lidmi, které potkáme. Naše túry se táhnou většinou kolem 20 km, i když bylo i 30 km.

Jindřich Berka

Jak jsem hledala vánoce

Jedna z výhod vyššího věku je to, že přestáváte být hlavním organizátorem vánočních svátků. Nesháníte na poslední chvíli ten největší stromek. Nelámete si hlavu nad tím, co chtěl k vánocům Honzíček a co Adámek, pokud dopisy Ježíškovi objevíte až druhého ledna, založené mezi účetní uzávěrkou.

Anna Nejezová