Všechny fotografie: Z rodinného archivu Hany Šimkové

Příběhy starých fotografií: Slepička Máňa a tatínek

11. 2. 2023

Jako malá jsem jezdívala s bratrem a rodiči do Jílového u Prahy, kde bydlel náš dědeček. Trávila jsem tam celé dětství a vlastně i dospělost. Mám na Jílové i na dědečka krásné vzpomínky.

Můj příběh Příběhy starých fotografií

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 11.2.2023 18:08

Díky za milé vyprávění.

Lenka Kočandrlová 11.2.2023 17:08

Hezký příběh ,ač se smutným koncem - asi Máňu odvlekla kuna nebo jestřáb. My jsme doma žádná zvířata nemívali,maximálně vrabce a toho jsme pustili,jen co jsme si ho prohlédli a dali mu nazobat. (Chytávali jsme je na balkoně.)

Zuzana Pivcová 11.2.2023 14:28

To je milé vyprávění. Sestra tu kdysi psala o týnské zachráněné slepici Julče. Byla taky chytrá, jak se zdržovala mezi lidmi. Díky, Hani.

Libuše Křapová 11.2.2023 14:13

Hanko, máš krásné vzpomínky na dětství :-)

Jan Zelenka 11.2.2023 13:55

Moc hezká vzpomínka. my měli zase dvě kočky, matku a syna a ti dva si neustále spolu hráli.

Zdenka Soukupová 11.2.2023 13:28

Hanko, krásná vzpomínka. Já jsem vyrostla na vesnici. Dvůr byl vždy plný slepic, husí, kachen, měli jsme králíky, kozu, krávu, prase, ale bylo toho tolik, že s nikým žádný bližší vztah nevznikl. Jen samá práce a povinnost. A dnes na to moc ráda vzpomínám.

Eva Mužíková 11.2.2023 12:16

Zvířata dokážou překvapit. Hezký příběh bohužel se smutným koncem. Díky .

Marie Měchurová 11.2.2023 09:45

Moc se mi to povídání líbilo. Dětství a mládí jsem prožila mezi zvířaty, vím, jak to bolí, když jsme se s nimi časem museli rozloučit.

Alena Velková 11.2.2023 09:20

Krásný příběh...jako malá jsem taky měla svojí přítulnou slepičku, králíčka i kůzlátko...jednoho dne zmizeli...naštěstí jsem byla malá a nepátrala jsem po tom proč...holt takový byl život

Zpět na homepage Zpět na článek

Vlasta (82 let): Říkají mi sluníčko a já lituju, že jsem nebyla sobecká

Vždy jsem měla jasno, že až mi dojdou síly a přijdou nemoci, nepostavím syny do situace, aby se o mě museli starat. Sama jsem pečovala o nemocnou tchyni a stálo mě hodně sil a nervů A tak jsem se přestěhovala do domova seniorů. Není to místo vhodné pro každého.

Redakce