Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce

Mirko, ano, s úsměvem jde všechno líp. Také se raději směju než nadávám. Toxická pozitiva není o tom, že má někdo dobrou náladu, ale o tom, že do ní nutí své okolí bez ohledu na momentální okolnosti. I smutky a trampoty se musí odžít ve smutku a někdy i s nadáváním, aby se mohl dotyčný i nadále upřímně smát. A veřejně okatě předvádí, jak on sám je pozitivní, aby si z něho okolí bralo vzor. Příklad - dokázal by někdo nyní v Turecku říci postiženým rodinám, že mají situaci brát pozitivně? Když mně osobně jedna osoba tři týdny po úmrtí manžela řekla, že musím myslet pozitivně, měla jsem chuť ji zabít.

Ano :) nejlepší je zlatá střední cesta, snažit se o rovnováhu :)

Výstižný článek, napsaný mi přesně na tělo :-) :-) Svojí pozitivitou lezu spoustě lidem na nervy, na tomto portálu obzvláště. Vůbec mi to nevadí, protože to není mojí vinou. K sebepoznání a následné toleranci se přichází v "pekle".

Nemám nic proti Vašemu názoru, proti článku, kdo chce, ať se mračí, já se raději směju nebo alespoň usmívám, nikdo mi nic nevnucuje a já nic nevnucuji ani neradím nikomu, jen vím, že s úsměvem jde všechno líp, škaredého je kolem nás denně dost a těžké období už v životě taky bylo. Krásný den a klidně večer bez ironie za něj poděkuji.

Cítím to jako Irena. Osoba hledající ve všem negativa je možná přece jen občas snesitelnější než ta pozitivní.

Jako ve všem všeho moc škodí. Možná už samotné "poučování" a "rady" by měly být "na vyžádání"....

Asi to chce nějakou tu "zlatou střední" . S někým, kdo na všechno nádává a je hned proti, se také lehce nežije.