Digitální propast. Problém, který se projevuje čím dál výrazněji. Nejen u starších lidí

Já budu asi výjimka. Bude mně téměř 60 let a miluji to, co jiné odrazuje. Miluji interaktivní onliíne formuláře, mám raději e-maily, než telefonování, protože co je psáno, je dáno, kdežto u tel. hovotů vám někdo posléze namítne, že jste si "nerozuměli". Čím více toho mohu vyřídit elektronickou cestou, tím lépe. Platit internetbankou nebo přes mobil je hrozně fajn, zaplatit si kartou zboží v Číně, na které si sice počkáte, ale vždy spolehlivě dorazilo je úžasné a před pár roky nepředstavitelné. Tak ono bylo nepředstavitelné i volání mobilem z kteréhokoliv místa a nepředstavitelný byl i sám internet. Ale vždy jsem byl přívržencem toho, aby měl člověk na výběr a ne aby měl pouze jednu možnost. A za tím si stojím stále.

Vlaďko, prima nápad, děkuji za články minulé i budoucí týkající se tohoto tématu :-)

Nechci mít tzv. chytrý telefon, s nikým si skoro nevolám,semtam sms. Kvůli internetbankongu jsem si musela opatřit noťas s microsoftem 10,neb ten můj starý měl jen 7.Nebaví mě se bavit s bezduchými roboty - není nad lidské popovídání a vyřízení něčeho z očí do očí. Bohužel se chce někdo zmocnit nadvlády nad lidmi,udělat si z nich naprosté poslušné otroky,co se nechají očipovat,se vším budou souhlasit a ty rebely jednoduše odstřihnou od života tím,že jim zablokují účet a nebudou si moci zaplatit kartou (to bude jednoho dne povinné,hotové peníze nebudou....). Dnešní mládež už se spolu ani nebaví,vše jde přes jejich blbomobily....Ach jo. Tak se ještě spoléhám,že nebude elektřina na provoz těch všech AI a zase se vrátíme na začátek.

Pani Simkova, jsem na tom stejne, ale nikdo nema dost casu na to aby se mi venoval do doby nez ty dalsi veci pochopim, svoje dela i vek a nedostatek casu tech co by radili, tiskarnu mam ale muj netechnik pri stehovani vyhodil snuru s trojzubcem na koncovce tak na ni jen obcas smutne koukam a kopirovat chodim do trafiky.

Já jsem celoživotní elektrikář, postupem času jsem se do těch nových technologií dostal a kvitoval jsem, pokud byly ty projekty "uživatelsky přívětivé", nebo jak by řekl našinec "blbuvzdorné". Jenže dnes to vypadá, že se vše dělá "co nejsložitější", asi je zato víc peněz. A taky se vymýšlí, co tam ještě přidat, asi aby to bylo univerzální, nebo co. Zrovna dnes jsem se probojovával do programu pojišťovny, věčně se někde mění hesla a kdo si to má všechno hlídat. Tak nebudu moct umřít, protože manželka bude vedle, jak ta jedle.No všeho moc škodí. Ale zatím dobrý :-) Kde jsou ty časy, kdy jsme si mysleli, že nám to usnadní život.

Myslím , že lidé se nerodí s notebookem a mobilem přirostlým k tělu a a ti, kteří tyto technologie z jakéhokoliv důvodů nepoužívají, nemají být vyřazení ze společnosti. Jinak souhlasím s většinou názorů níže. Názor v 12:39 se mi zdá být hodně drsný až arogantní. A jen na okraj, co se mi zrovna přihodilo úsměvného v neděli: potřebavala jsem se nutně na něco informovat v bance, e-mail se mi zdál pomalý, volala jsem na infolinku. Chatbot mě cvičil, co mám zmáčknout, jaké údaje vyplnit vč. data narození a čísla karty atd., aby mě konečně pustil do ucha hlasovou zprávu, že musím pochopit, že slíbenou informaci mi nedají, neboť je neděle a také si potřebují odpočinout (mohli to říci hned) :-).

Člověk se musí celý život učit novým věcem a odmítat to je myslím hloupé, protože digitalizace na nikoho čekat nebude. Už dnes platí máš či zvládneš dostaneš, nemáš či nezvládneš nedostaneš.

Nedám za to svou hlavu, ale zákon o digitalizaci praví, že vždycky musí být zajištěn i "nedigitální" způsob vyřizování záležitostí. Zákony se však obcházejí. Osobně s tím zatím problémy nemám, snažím se být v obraze. I za cenu, že si něco nastuduji, vyzkouším, zeptám se. Možná se zkusím zamyslet nad tím, jak vysvětlit formou nějakého článku nějakou jednodušší cestu k získání bankovní identity. Mám ji už od začátku, mnohokrát mi usnadnila život.

Jsem už víc jak 20 roků vdovou a tak jsem si stále přivydělávala u několika firem v oblasti výzkumu trhu - dlouhou dobu to byly jen papírové dotazníky. V poslední době se už výzkumy provádí jen přes tablet - tak jsem si ponechala jen jednu firmu a dělala ji na jejich firemním tabletu - byl mi zapůjčen. Ovšem každý výzkum byl jinak nastaven a já jsem vždy musela poprosit 16letého vnuka, aby mne do nového způsobu zaučil - bydlí v sousední vesničce. Tato práce byla pro mne hnacím motorem v tom, že jsem musela neustále vycházet mezi lidi a komunikovat s nimi - dělala jsem to ráda. Ovšem i na váhu je tablet těžší než papírový dotazník a když jsem musela někdy vyjíždět autobusem nebo vlakem na větší vzdálenost - už mne to zmáhalo. Finanční odměna nebyla zanedbatelná, ale ty neustále se měnící programy už mi nevyhovovaly. Takže letos v únoru jsem zvládla poslední výzkum na tabletu a ze systému se odhlásila. Bylo to velmi jednoduché, manažerka pro náš kraj si pro tablet přijela osobně a já si připadám ve svých téměř už 77 letech jako svobodná - myslím pracovně. Ještě chodím každé volby do volebních komisí, mám svoje další dobrovolnické aktivity - větší rodinku. Na svém starším počítači mám Windous 7, takže se už nedostanu na banku - syn mi ihned přivezl jejich moc nevyužívaný notebook s Windous 10 - takže zase se to musím učit ?* Chytrý telefon nemám, velmi se mu bráním a doufám, že už určitě ubráním ♠ Tiskárnu mám, ale na ní jen skenuji fotografie, barva je drahá a když si občas potřebuji něco vytisknout - tak jdu do naší veřejné knihovny*

Patřím k těm mladším, kteří nepoužívají v běžném životě technologie. Mám tlačítkový telefon a doma nemám internet, neplatím kartou. Nějak to k životu nepotřebuju. Problém jsem nedávno měla v bance ale musím říct, že jsme ho vyřešily s příjemnou paní celkem bezproblémově. A tlačítkový telefon mám a budu mít dál. Je pravda, že ten tlak, že člověk musí mít chytrý telefon kvůli aplikacím životně důležitým k životu, je docela velký. Já zatím odolávám a nijak mi to nechybí. Zažila jsem jednání pána v kanceláři dodavetele energií, kdy 82 leté paní řekl, že jí nemůžou vzít jako zákazníka, protože nemá email. No hnus. Chudák paní, bylo mi jí tak líto, neměla žádnou rodinu, která by jí to zařídila. Uvidíme jak to půjde dál ale obávám se, že se mnou nehnou.