Digitální propast. Problém, který se projevuje čím dál výrazněji. Nejen u starších lidí

Nemám a nechci mít chytrý telefon ani internetové bankovnictví. Když jsem ještě chodila do práce, asi dvakrát jsem zvládla vyplnit daňové přiznání elektronicky; ale zcela mě to vyčerpalo. Přestože si s internetem celkem dobře rozumím, stále intenzivnější digitalizace mi vadí. A vůbec se mi nelíbí, že jsou k elektronické komunikaci nuceni lidé, kteří nemají počítač a/nebo chytrý telefon, nebo kteří ji zvládají jen obtížně nebo vůbec ne.

Našemu dědovi je 96 let. Teď nedávno jsem mu koupil telefon s velkým displeyem a tarif s datovým připojením. Na to, že nikdy nečuchnul k počítači se učí celkem rychle a zvládání nových funkcí a služeb, které mu telefon poskytuje ho baví. Teď si zařizuje datovou schránku.

:-) Cílená sociální segregace přikrytá hřejivou šancí pro svobodu volby :-)

Článek věcně popisuje žitou realitu. Já osobně jsem v pracovním procesu, takže mám datovou schránku, identitu občana, platím QR kodem, atd. , ale většina mých vrstevníků je z těchto technických požadavků zoufalá. Opravdu jim to přináší zvýšené náklady a opravdu jsou v mnoha směrech znevýhodněni.

Zatím počítač zvládám, internetovému bankovnictví se vyhýbám, bojím se ukradení dat. Modernizace, digitalizace a celý ten technický vývoj jde nějak mimo mne a říkám si, ještě že jsem tak starej.

Tento režim nás nutí kupovat si stále nové věci, které nepotřebujeme. Mám starý telefon Nokia a potřebuju akorát telefonovat a napsat SMS.Přes počítač jsem měl internetové bankovnictví.Jenže nyní to na mně chtělo nějaký QRkod.Tak jsem šel do banky a tam mně řekli, že si musím koupit nový chytrý telefon, na tom starém to nejde. Takže žádná výhoda pro nás starší lidi.Sice nám přidávají na důchodě, ale jinde zase ty peníze z nás vytáhnou aniž bychom měli zájem o nejnovější věci.

Dobře napsáno. Já s počítači dělám od osmdesátých let, dokázal jsem ho i navrhnout a složit, ale dnes už jen zírám. Všechno je čím dál složitější, programy i komunikace pokročily k nepochopitelnosti, bez internetu se teď pomalu nedá nic vyřídit. A to jsem na tom proti spoustě seniorů ještě dobře. Ti méně zdatní třeba v Lidlu nevyřídí slevy, ve spoutě dalších obchodů je to stejné, takže jsou nuceni platit větší ceny (není to diskriminace?), úřady jsou nedostupné a tak to je s celým segmentem elektronické komunikace. Tak je mi z toho nějak smutno.

Ještě pozn. : I chytrý mobil by mohli vyrábět jednodušší pro méně zdatné v IT. A nemusí to být jen senioři, kteří by si ho rádi koupili. Kolik z toho vlastně v mobilu kdo využíváme ?

Jsem hračička, mám ráda nové technologie. Ale bohužel se mi zdá, že nám život začínají čím dál tím víc komplikovat, místo aby nám ho zjednodušovaly. Článek je výstižný.

Souhlasím. Já jsem "mladá seniorka", v důchodu jsem druhý rok, v zaměstnání jsem musela používat počítač, internet, ale nepodařilo se mi například objednat online k paní doktorce. Naštěstí mám ještě možnost objednat se telefonicky. Do penze jsem odešla ve třiašedesáti letech a právě digitalizace moje rozhodnutí podpořila. Pořádat videokonference v době covidu bez jakékoliv podpory od nadřízených je pro mě dosud noční můrou. Pokrok nelze zastavit, ale měl by být přínosem pro všechny.