Mé úžasné kočky

Lepší je hladit muže než kocoura. To bylo ze srandy. Jindra

Máme dva kocoura - Mikeše a Ferdu. Ještě nás navštěvuje pár koček ze sousedství. Je nám mezi nimi dobře. Nejraději s námi vysedávají u ohně.

Od dětství jsme měli doma kočičky. Kočka máma bydlela v seně na půdě, protože tam chytala myši. V pokojíčku jsem měla kocourka Felixe a když jsem se vdala s pejskem Bobíkem přišla i kočka-Vločka. To byl velký myšilovec co zdecimoval na chatě celou myší populaci.Druhá kočka Petruška už myši nelovila, jen plyšové. Nyní máme na domečku kocourka Piškota, je to senior 15 let a kočenku Bambulku nalezeneček z chaty.Třetí kočenka Brituška zesnula v loni na Vánoce, To byl takový medvídek šedivý . Na jaře se podívám do útulku a udělám hezký život nějaké kočičce..Bez kočiček by byl život smutný. Kdo by mi ráno bbudil a okamžitě chce snídani..

Skoro vždy jsme měli doma kočky. I teď mám kocourka. Pro kočky mám slabost.. :-)

Také jsem si kočku doma neuměla představit, v rodině byli jen pejsci. No a je to pár měsíců, co jsme si vzali jedno ze tří pohozených, dobrou duší vypiplaných koťátek. Je to černobílý kocourek a už je ho kus a dovede i pěkně zlobit, ale to pomazleníčko s chlupáčkem (tedy, když on chce), to je náramné.

Kocourek či kočička dokážou člověku hezky “prohřát” život. Náš Tlapík byl před týdnem na kastraci, ale už se vzpamatoval a zase řádí.

Blizil se vek, kdy jsem si uvedomila ze po 45 letech s pejsky nas opusti i nase krasna nemecka doga a my dva duchodci budeme hledat maly byt misto velkeho domu a kdyz nam syn sdelil ze maji kotatka tak jsme si jedno vyprosili, zadna papirova kocka to nebyla ale byla kouzelna, milovali jsme ji i dalsi dva bezdomovce, kteri vycitili ze jim u nas bude dobre, vsichni se nakazili nejakou kocici nemoci a nase naruc zustala prazdna. Nasla jsem utulek ze ktereho jsme si odvezli kocicku a doma bylo nejakou dobu veselo, ale kocicka mela skrytou nemoc a nastalo dalsi louceni, plakala jsem a manzel se dusoval ze uz nechce ani kanarka, vydrzelo mu to do druheho dne, kdy sahal ze zvyku vedle sebe a necitil zadny kozisek, to uz jsem vedela, ze ve stejnem utulku nabizeji mourovatou kocicku, ktera chce byt jedinackem, slovo dalo slovo a za nejaky den byla nase vlastne nebyla, neznala pohlazeni, skrabala, kousala, neznala zadnou kocici hracku, trvalo dlouho nez vsechno pochopila, do svych sedmi let byla bezdomovkyne a dnes je to nase poteseni, ktere ceka na kazde pohlazeni.

Miluji kočičky,chlupatá,předoucí krása musela odejít loni v dubnu,bylo jí 13 a půl roku.Obohatila mi ty dny co jsme spolu žily.At jsem se odkudkoly vracela vždycky jsem se na ni těšila.

Pěkné. Soužití s kočičkou si moc neumím představit, protože máme pejska. Ale určitě je to stejně láskyplné. :-)

Moc milé povídání. Kdo má rád zvířata, má dobré srdce.