Glosa na jarní cvrnkání kuliček
Ilustrační foto: Pixabay

Glosa na jarní cvrnkání kuliček

6. 2. 2023

Slunce nesměle proráží mraky, jaro jako obvykle vítězí nad zimou, takže v  březnu už není po sněhu ani památky, občas sprchne, země se otevírá, někteří otužilejší kluci už běhají v kraťasech, já tedy ne, nejsem tak otužilý a mám raději tepláky. Je neděle po obědě a čas právě vyrazit do světa.

Beru si pytlík s kuličkami a mířím za klukama nahoru za zámek na Skálu. Jaro totiž obvykle s kuličkami teprve přichází. Jsou jeho neklamnou známkou. A pravidlem. Zatím se nikdy neopozdilo. A já mám jaro moc rád.

Hliněné kuličky jsou modré, hnědé, červené, žluté, zelené a možná, že je tam ještě nějaká další barva. Už si nepamatuju. A mezi nimi se sem tam objeví i nějaká skleněnka. Kluci na písčité ploše už udělali důlek a čáru, Zuzka z Vinopalny má hodně krátké šatičky a dráždí Honzíka Ševců, který chodí do pomocné školy a chce se jí podívat pod sukni. Dostal ale facku a uraženě teď stojí stranou.

Kuličky se kutálí vlhkou jarní zemí, všichni jsme soustředění a opatrně je cvrnkáme prstem do důlku. Je to hodně prestižní záležitost a já bývám obvykle někde uprostřed.  Někteří kluci si zouvají boty, zkouším to také a chůze po vlhké, písčité zemi je příjemná. Já se s ostatními kluky sice moc nescházím, protože mým hlavním kamarádem je Jirka, ale tohle spolu nechceme prošvihnout. Ovčín počká.

Barevné kuličky se kutálí do malého důlku za zámkem a zima se definitivně odkutálela kamsi daleko, až na sever. Tam nás už nezajímá.  Nás právě zajímá začínající jaro a barevné kuličky.

Opět vyhrál Pepík, já byl třetí. Pepík pak vytáhl z kapsy klíče od nedaleké hasičárny, kde byla malá místnost, uprostřed stůl, čtyři židle a v šuplíku ve stole mariášky.

Šoupli jsme ale nejdřív dovnitř Zuzku z Vinopalny i s Honzíkem Ševců a zamkli za nimi. Oknem jsme pak sledovali, jak Zuzka honí Honzu kolem stolu, až ho dohonila. Vůbec netuší, že je sledujeme. Kravál zevnitř najednou přestal a my jsme v té chvíli Honzovi Ševců docela záviděli.

Jirka, jako zkušený karbaník, stále mariáš vyhrává, já to věděl už předem, ale stejně jsem měl vztek. Jirka byl v kartách vždycky lepší než já. Zuzka nás chvíli sledovala, jak mažeme karty, ale pak vzala Honzíka Ševců za ruku a oba zamířili kolem zámku dolů na náves.

A slunce vyšlo z mraků ven a já už měl kuliček dost a tak jsme s Jirkou zamířili do pískovny na Ovčín.

 

 

*

 

 

glosa Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Chodorová
Tak jsem si s chutí přečetla Tvůj příspěvek, samozřejmě i já hrávala kuličky v Kopeckého sadech v Plzni, což je vlastně za rohem bydliště, kde jsem prožila své dětství i mládí. Skleněnky byly vzácnost a každý si jich považoval. I já. Je to velice příjemné, dostat se zpátky do dětství díky Tvé glose. Děkuji Honzo.
Hana Polednová
Jendo, hezký příběh se vzpomínkami na naše kuličkové mládí. Samozřejmě i já jsem měla svůj látkový pytlíček s hliněnými a skleněnek jsem si moc vážila. Někdy už nebyla ani poznat barva, jak byly otlučené. Ty jsem vyndavala jako první a barevné si šetřila. Myslím že tam byly i fialová barva.
Eva Mužíková
Velmi hezké vzpomínky, marně si vzpomínám na pravidla. Ale na tu atmosferu která na cvrnkání panovala se zapomenout nedá. Díky Honzo.
Lenka Kočandrlová
Měli jsme ZDŠ na nábřeží,u břehu byl písčitý chodník.Tam se odehrávaly veškeré hry,nejen v kuličky,ale i maso ( s nožem) - to hráli velcí kluci deváťáci. Tehdy míval každý školák svůj sáček s kuličkami,největší cenu měly skleněnky,pak kovové a ty hliněné platily nejméně. taky se tam skákal panák,hrálo home... Chodník byl v určité délce plný důlků Z větviček se dělávala malá košťátka,kterými se umetal prostor okolo důlku.Pokřikovalo se : Příroda leží -hra běží ! ,v průběhu hry se nesmělo ometat.My jsme ještě s našimi dětmi cvrnkali,mám kuličky schované dodones.Možná,že je ještě použijeme.
Soňa Prachfeldová
Hezké dětské hry, čas malin nezralých. Kuličky jsem také ráda hrála, měla jsem ráda výrazné barvy a skleněnky obzvlášť. Zamilovaná jsem byla už v první třídě do Milana, dokonce jsem ho i přivedla ze školy k nám domů. Dostali jsme oba.
Jana Kollinová
Článek mě pohladil po duši a současně mě zabolelo, že ty časy jsou pryč. Hezky to napsala Alena Š. přede mnou.
Marie Ženatová
Už je to moc a moc let, když jsem objevila v jednom obchůdku pytlík kuliček. Koupila jsem ho tehdy malým vnoučátkům a všichni jsme byli při cvrnkání nadšeni ♥
Alena Švancarová
A my zase říkaly - zahrajem si kulky,pravidelá hra našeho dětství....to byly časy.Hezky jste zavzpomínal a nám všem připomněl.....škoda,že jsem co jsem a holka jsem už byla.
Helena Přibilová
Hezký vzpomínkový článek doplněný půvabnými obrázky.
Alena Velková
Tuhle jsem pytlík kuliček doma našla v krabici...hezká vzpomínka, dnes už to děti neznají...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?