Příběhy starých fotografií: Měla jsem řeč v Karolinu

Děkuji vám za další milé komentáře. :-) Na veřejnosti jsem nikdy nemluvila dobrovolně. V zaměstnání jsem musela absolvovat nespočet konferencí apod. s referáty. Zvykla jsem si, ale netěšila jsem se na ně (na rozdíl od mnoha jiných).

Máte opravdu hezkou vzpomínku na úspěšně ukončené studium. Mně se zachovala pouze jedna fotografie - měli jsme promoci v kulturním domě v Českých Budějovicích a Zuzka mě s naší maminkou venku vyfotografovala. Během předávání diplomů profesionálnímu fotografovi došel film a tak několik studentů fotku nemělo - bohužel i já.

Věrko moc Ti to slušelo, to je nezapomenutelná vzpomínka. Já sama bych takto nevstoupila, jsem trémistka. A pokud ano, tak bych se zcela jistě i zakoktala :-)

Na promoci mých dětí taky nikdo nemusel recitovat zpaměti, slušelo Vám to a hlavně jste zdárně dostudovala, což je nesporný úspěch. Na to máte být pyšná ještě dnes :-))

Věrko, co jsem kdy byla na promoci, tak to vždycky studenti četli...i na té mojí, takže máte můj obdiv, že to bylo bez zakoktání...já bych měla trému...později jsem se naučila mluvit na veřejnosti, ale teď by to se mnou zase nejspíš seklo :-))

Moc pěkné, Věrko. Tos mi připomněla, jak jsem po půlročním studijním pobytu pro němčináře v Brandenburgu na úplný závěr studia musela přede všemi z institutu představit v němčině svou Belegarbeit.

Obdivuji všechny, kteří dokáží mluvit před obecenstvem. Jako dítě jsem soutěžila v recitaci, recitovala jsem na svatbách a schůzích. Po dosažení 18 let jsem chytila trému. Naďo, Ty jsi taky Vodnářka, máme to stejně.

Věrko, buď v klidu, já bych ze sebe nevydala ani slovo. Když jsem začala v Praze studovat, chtěla jsem hrát divadlo, jenže, když jsem měla něco říct na jevišti, bylo po ambicích. Tréma se ozvala na plný pecky. Normálně jsem ukecaná, ale dav mě spolehlivě rozklepe. Hlavní je, že jsi to určitě hezky přečetla. :-)

Moc vám děkuji. Na pocity si nevzpomínám. Myslím, že v tom šrumci na ně ani nebyl čas. Zvládnout jsem to musela, odmítnout nebylo možné. A taky jsem byla zvyklá poslouchat. :-) V životě jsem se postupně naučila, že se na sebe můžu spolehnout. A na náročnější situace se připravovat tak, že si je předem představuji s tím, že jsem v klidu a zvládnu je. Tenkrát jsem to ovšem ještě nedělala.

Moc ti to slušelo a jsi odvážná, že jsi do toho šla zvládla jsi to přečíst, natož zpaměti.