O marnostech našeho světa, přímo biblických

Jendo, moudrost podle mě nerovná se optimismus, moudrost v sobě zahrnuje a akceptuje i protipól optimismu, oba mají své oprávnění. Rodíme se do každé jedné podoby s vědomím neodvratného zhynutí a nového vzkříšení. To je smyslem života, a čím dřív si to člověk uvědomí a přijme to za své, tím dřív se i nasytí jeho duše.

Paní Kollinová, kniha Kazatel je přes své stáří, asi 2500 let, v řadě míst silně aktuální i dnes. Studie Bible je jen součástí mého zájmu o vývoj starověku. Ta závěrečná citace ze šesté kapitoly je vlastně jakýmsi zhuštěným obsahem Knihy. Mně to skoro připomíná podstatu romantického Modrého květu. Dánský literární kritik Georg Brandes, který žil na přelomu 19. a 20. století, charakterizuje Modrý květ jako nesplnitelnou touhu po pozemském štěstí. Jakousi touhu po touze, směrování k nekonečnu, jak jsem napsal v jedné své studii o romantismu. Myslím, že zde ale není vhodný prostor toto téma dále rozvíjet. Díky za váš názor.

Věrko, díky. na tento článek moc komentářů nebude.

Biblickou knihu Kazatel jsem nečetla, tak moje zamyšlení nad citací ze šesté kapitoly může být zcestné, ale vnímám ji jako upozornění na nezbytnost věnovat pozornost i duši, nechci-li být ryze konzumní bytostí. I známé rčení říká: " Nejen prací živ je člověk." Cítím, že na dně mojí duše se poslední dobou usadil stín, který tam nepatří, nedá mi v noci často spát a tak hledám zdroj osvobozující očistné vnitřní síly, zatím marně.

Jendo, před spaním se mi v hlavě taky honí desítky myšlenek. Možná víc než za celý den. A proto hodně špatně usínám. Ale nikdy mě nenapadla myšlenka, proč člověk dělá právě to, co dělá, a proč nedělá něco úplně jiného a užitečnějšího.