Mlynář

Děkuji za pěkný zajímavý článek.

Děkuji paní Jurečková. Nemám proč si v tomto příběhu vymýšlet. Lidé někdy to dělají ze zlomyslnosti a útočí. Vyrukují s osočováním a neověřenými domněnkami. Důvody jsou různé. To nebudu rozpitvávat. Tím neříkám, že nemám bujnou fantazii. Byl bych schopen něco pěkného, čtivého a co by lidem udělalo radost i si vymyslet. Jindra

Nemám pocit, že vyprávění je smyšlené. Líbí se mi. I po letech si pamatujete detaily. Některé věci se prostě zaryjí do paměti....

Dobře, když vám to dělá dobře, že o mě píšete smyšlené věci. Zakázat vám to nemůžu. Jindra

Co budu číst, nebo nečíst, psát, nebo nepsat je čistě moje věc, jsme ve veřejném prostoru. Pokud mě někdo, nebo něco štve, tak vím že je to moje věc a umím se s tím vyrovnat. Pokud ser. vás, tak je to vaše věc a jak s tím naložíte také. Hlavně zdraví!!! :-)

Paní Caklová, už mě sere... To už je nehoráznost. Co jsem přibarvoval??? Vy to víte??? Vy jste trávila se mnou život?? Pokud se vám mé články nelíbí nebo jak píšete, že to napsat neumíte, Závidíte? Nevím? Tak to prosím vás nečtěte. O chválu nestojím, ale nechat se osočovat na podkladě vašeho hloupého úsudku to je přespříliš. Jako když pustíte televizi, když se vám pořad nelíbí, tak to vypnete. Až uvidíte autor: Jindřich Berka, tak to prosím nečtěte. Děkuji. Jindra

Dámy, je dobře, že se pana Berky zastáváte. Je to v souladu s redakčním článkem na téma, jak si ve stáří vzpomínky z mládí přibarvujeme, aby náš život ve stáří nebyl trudný a nudný. Jsem ráda, jak jsem napsala na chatu L/N, že moje nepřibarvované nudné příběhy z dětství a mládí jsou zpět v šuplíku. :-)

Margito, taky to tak cítím. Tohle je životní příběh pana Berky.

Kazdy svuj zivot i po letech vidi jinak, ja ten svuj take ale nechme at si kazdy napise svoj pribeh tak jak ho on citi dnes, jinak se dozijeme toho ze se nedockame pribehu od ostatnich z obavy ze bude pisatel kritizovan. Kazdy z nas je jiny, proto se kazdemu darilo v zivote jinak.

Pane Berko, mám 74 let. Nemám kardiostimulátor, nemám žádný umělý kloub, cukrovku ani astma, slyším a vidím dobře. Do školy jsem chodila odpočívat a přesto jsem se učila dobře a když vy jste seděl ve škole "s nohami na lavici" a s odznakem Maa na hrudi pročítal jeho "bláboly", tak já už jsem pracovala v pekárně, po příchodu domů v soukromém hospodářství rodičů, společně s bratry jsme si stavěli startovací byty, později každý vlastní rodinné domky...... Sebevědomí je na rozdíl od samochvály, výsledkem sebeúcty. Samochvála je pouhá iluze o tom, jak by měl opravdový život vypadat.