Cestování krajinou s novou nadílkou sněhu

Všichni moji ♥ - děkuji vám ze srdce za vaše dobrá slova. Pro Helenku P. - ano, v roce 1987 byla opravdu tuhá zima i s velikou dávkou sněhu - na Drahanské vrchovině doprava kolabovala skutečně ještě víc a i to zásobování.

Maruško, všichni ti šoféři, záchranáři, prostě ti, co vykonávají své zodpovědné zaměstnání zaslouží obdiv. A někdy to v takovém počasí nezvládnou. Sníh je krásný, ale náledí a mlhy, to je nebezpečná kombinace. Krásné zimní fotografie.

Paní Maruško, děkuji Vám, že jste se s námi podělila nejen o krásné zimní fotografie, ale také o "adrenalinový" zážitek během Vaší cesty autobusem. Naštěstí pro všechny zúčastněné všechno dobře dopadlo. Vzpomínám si, že jsem ještě v době svého působení v Prostějově zažila opravdu tuhou zimu. Bylo to v roce 1987. Dokonce si i pamatuji, že 13. ledna toho roku byla právě v Prostějově naměřena nejnižší teplota v celé zemi, a to - 32 st. C ! V té době kolabovala doprava a byly i problémy se zásobováním.

Maruško, to byla cesta přímo akční, viď ? Hlavně že všechno dobře dopadlo. A fotky jsou krásné.

Jak je to pěkné, když se vynechá politika!

Také před řidiči autobusů kteří dovezou lidi do cíle v bezpečí smekám. Hezká fotodokumentace.

Váš článek i fotky jsou důkazem, že zima je krásná, ale může být i nebezpečná. Lidé v autobusu měli v tomto případě štěstí. Řidiče autobusů apod. také obdivuji, musí zvládat nejen nástrahy počasí, ale i provoz plný nezodpovědných řidičů.

Štěstí, že se vám ani nikomu jinému nic nestalo. Lepší nikam v takovém počasí nejezdit, když člověk nemusí...

Zasněženou krajinu mám taky ráda, žijeme ve městě, ale fotit se tu dá taky. Marie, u vás toho sněhu je požehnaně, těm lidem v autobusech fakt nezávidím, hlavně, když to neskončí moc zle.

Problematické chvíle hezky popsané.