FOTO: Z knihy Masaryk ve fotografii, kolektiv autorů 1937

Muž na koni

27. 1. 2023

Úvodní fotografii z roku 1928 jistě všichni dobře znáte. Mohla by se jmenovat „Muž na koni“. Je focena kousek od mého bydliště na Bílé hoře a v pozadí je ještě dobře vidět Letohrádek Hvězda. Dnes už ho z větší části zakrývají vzrostlé stromy.

Česká republika historie

Autor: Alena Velková

Hodnocení:

(4.9 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jiří Dostal 27.1.2023 14:01

:-) Občas listuji "Československou národní čítankou" z roku 1928, pročítám dobové dokumenty akademické, církevní, politické a populární, zajdu občas do zdejšího evangelického kostela, kde má T.G.M. pamětní destičku jako návštěvník ani ne čtyřicetiletý, courání po klobouckých stezkách Tatíčka už vynechávám, vzpomenu si občas na babiččiny plky o tom, jak neměl místní lidový živel Masaryka rád, protože se tu mísily vlivy české a německé, katolíci, evangelíci a židé. Masaryk jako fenomén je vzrušující nepochopitelností čím víc ho "poznáváte". :-)

Anna Potůčková 27.1.2023 12:43

O Masarykovi naše dcera psala maturitní práci na církevním gymnasiu v Kroměříži. Tehdy jsem nakoupila i nějaké knihy, aby měla něco i doma a knihy máme v knihovně dodnes. Určitě se budou hodit i vnoučatům na 2 stupni ve škole. Hodně o něm mluvila naše maminka narozená v r.1922. Vždy o něm mluvila hezky, s úctou. Pro tehdejší generaci byl velkou autoritou, vzdělaným člověkem a s velmi lidským vystupováním.

Jitka Caklová 27.1.2023 12:19

Nám čtyřem dětem vyprávěli rodiče (*1912 a *1920) a dle této přirozené autority nás učili žít. Bohužel s nástupem do školy nám byly vtloukány do hlavy autority naprosto opačného charakteru. Nová autorita by byla, jen kdyby nebyla cenzura.

Daniela Řeřichová 27.1.2023 09:49

Milá Aleno, moc děkuji za tento zajímavý seriál se vzdělávacím kontextem. O TGM jsme se sice neučili, ale v knihovně doma jsme měli Čapkovy Hovory s TGM a prarodiče si našeho prvního prezidenta vážili a hodně nám o něm vyprávěli. Nebyl dokonalý, ale představoval přirozenou autoritu. Taková nám dnes chybí.

Jitka Caklová 27.1.2023 08:20

Co pamatuji, tak podobný obrázek na titulku u nás visel ve staré kuchyni. Škoda že jsme se o TGM a 1. republice neučili ve škole. Možná bychom byli dnes moudřejší.

Marie Ženatová 27.1.2023 07:04

Milá Alenko, díky moc za přiblížení historických dokumentů a nádherných fotografií. V mém dětství jsme měli v naší rodině dva tažné koně - hřebce Šemíka a klisnu Adu. I já jsem jim vždy nosila kostku cukru, ale až po namáhavé práci a právě za odměnu - velmi si to zasloužili*

Zpět na homepage Zpět na článek

Lidice, Ležáky, Javoříčko. Není smutnějšího psaní a focení

V těchto dnech si připomínáme smutné výročí vypálení Lidic, ale neni od věci připomenout i další místa se stejným osudem, i když ve výčtu nejsou zdaleka všechna. Nevím, jak se z lidí stanou bestie ani proč nebyli všichni viníci potrestáni, ale vím, že se na to nesmí zapomenout.

Jaromír Šiša

Vzpomínka na bitvu u Lipan

V předchozí soutěži Místo, které mám ráda, jsem popsala své rodiště - Kouřim. Dnes bych k tomuto…

Zdenka Jírová

Povodeň v roce 1872 si vyžádala 240 obětí. Jaké byly další největší povodně na území Čech a Moravy?

Českou republiku zasáhly největší povodně v letech 1997 a 2002. Tyto katastrofy, při níž zemřelo několik desítek lidí, máme ještě v živé paměti. Vodní živel řádil na území Čech a Moravy poměrně často i v minulých staletích. Ve kterých letech byla velká voda nejničivější?

Jan Raška

Zavřeno za příčinou převratu

„Šel jsem do centra Prahy a zarazilo mě, že nejezdily tramvaje,“ popisoval Jan Werich v roce 1969 svoji vzpomínku na 28. říjen 1918. Jako třináctiletého ho překvapily zejména zavřené obchody a davy lidí, kráčejících výhradně směrem do města.

Alena Velková

O královi v klobouku

V nemocnici v Praze na Karlově náměstí stojí v malém parčíku socha. Je to socha „Krále v klobouku“, jak se mu prý říkalo a „Přítele prostého lidu“. Stála jsem tuhle před ní, dívala se mu do tváře a vzpomínala, co všechno o něm vím.

Jana Hošková