Novoroční ráno nás přivítalo modrou oblohou, takže nás manžel všechny naložil do auta a vyrazili jsme směrem Jílové u Prahy.
Městečko leží v oblasti, kde se v minulosti nacházela bohatá naleziště zlata. Již dávní Keltové ho rýžovali v nedaleké Sázavě i v okolních potocích. Ve středověku se pak dolovalo z hlubin země. Jílové vzniklo jako hornická osada a za Lucemburků již bylo královským horním městem a razily se tu zlaté dukáty. Zajímavostí je, že poslední zlatý důl byl uzavřen teprve v roce 1968. V okolí města se nachází množství starých štol. V letní sezóně je možno s průvodcem navštívit zpřístupněné části štol Svatý Josef, Svatý Antonín Paduánský a Halíře, které spravuje zdejší Regionální muzeum. Historii těžby zlata je věnováno také několik naučných stezek.
Historické centrum města bylo vyhlášeno památkovou rezervací. Náměstí dominuje budova radnice. Její nynější podoba je výsledkem barokních přestaveb. Fasádu zdobí obraz sv. Floriána, ochránce před požáry.
Významnou památkou je kostel sv. Vojtěcha, pocházející ze 13. století. Původně románská stavba byla přestavěna v gotickém slohu a později zbarokizována. Architektonickou zvláštností je věž stojící mezi kněžištěm a lodí. Interiér kostela s unikátním gotickým oltářem si vybral režisér Forman pro natáčení několika scén filmu Amadeus. V době naší návštěvy byl kostel bohužel zamčený.
Auto jsme zaparkovali na náměstí a po červené značce jsme vyšli mezi pole a pastviny. Asi po čtvrthodince jsme došli k barokní výklenkové kapličce sv. Anny. Na rozcestí jsme zvolili cestu vedoucí na vrchol jménem Pepř (448 m n. m.). Po chvilce mírného stoupání jsme už viděli špičku telekomunikační věže z roku 2007, která slouží zároveň jako rozhledna.
Vyhlídková plošina se nachází ve výšce 18 m. Původně byla opatřena cedulemi s popisem míst, která jsou odtud vidět, ale ty se bohužel staly obětí vandalů. Viditelnost během naší návštěvy byla dobrá, takže se nám otevřel pěkný výhled na nedaleké městečko, Hornopožárské lesy a zvlněnou krajinu Povltaví a Posázaví. Na horizontu se rýsovaly obrysy pražských výškových budov a za nimi hora Říp. Ti s lepším zrakem objevili i vysílač Cukrák a zámek Konopiště.
Cestou z rozhledny jsme si vyprávěli o místech, která v okolí známe. Mezi řečí jsme zmínili, že celkem nedaleko se nachází známá vyhlídka Máj. Jak to uslyšela vnučka, nedala jinak, než že ji chce také vidět. Tak jsme změnili plán. Vynechali jsme muzeum v Jílovém a vyrazili do Teletína, odkud vede na vyhlídku nejkratší cesta.
Na okraji obce Teletín je u silnice místo pro auta. Vzhledem k svátečnímu dni bylo skoro plné. Naštěstí jedno z aut zrovna odjíždělo, takže jsme mohli zaparkovat. I na cestě přes pole k lesu bylo živo. Díky častým článkům a fotografiím v tisku a na internetu se v poslední době stala tato vyhlídka na Vltavu vyhledávaným cílem. Za chvilku jsme se přesvědčili, že pohled na mohutný oblouk, jímž řeka protéká skalnatým kaňonem, je úžasný. Lodička na hladině řeky se z výšky skaliska, na němž jsme stáli, jevila jako malý barevný bod. Do roku 1943, kdy se zvedla díky Štěchovické přehradě hladina, byl tento úsek řeky plný nebezpečných peřejí, jichž se obávali zejména voraři. Byly to známé Svatojánské proudy.
Vrcholek skály s vyhlídkou je skalnatý, člověku se při chůzi drolí pod nohama kameny a sráz dolů je nebezpečný. Tajil se mi dech při pohledu, kam až si lidé kvůli fotkám troufají. Já nerada riskuji, takže nemám na fotce podkovu řeky úplně celou, ale i tak z ní mám radost.
Výlet byl moc fajn. Ráda si ho připomínám na fotkách, k jejichž prohlídce vás nyní zvu.
O navštívených místech jsem čerpala informace na následujících stránkách:
https://mapy.cz
http://kudyznudy.cz
https://cs.wikipedia.org/
