Máme rozdílné povahy. To je nejčastější důvod rozvodů

Zdá se, jako že manželský svazek je neřešitelný problém. Tolik se už o tom napsalo a určitě ještě hodně napíše. Nemohu posoudit správnost toho či onoho názoru. Byla jsem vdaná jen 16 let - manžel zemřel (někteří tvrdí, že rád a dobrovolně). Já jsem prohlašovala, že rozvedená nikdy nebudu, vždy jen vdova, byť i vlastní rukou.

Co člověk to jiná povaha a jen oni vědí, zda chtějí být spolu, nebo jen tak přežívat vedle sebe. Co my víme?

Asi jste k sobě nepatřili!!! Byla to pouze epizoda ze života. Dívce, pokud se chlap líbí nebo ji přitahuje, tak se s ním nenudí a jeho nedokonalost jí potom nevadí. Vím, že shoda se hledá dlouho, ale kdo vydrží je následně odměněn. Přeji hezký zimní den. Jindra

Pane Berko: "Co tak trochu každý slevit?" Jsou ale v životě situace, kdy je to doslova životu nebezpečné. Kdysi jsem tvořil pár s jednou moc krásnou slečnou a "hráli" jsme různé psychologické hry k sebepoznání. Dostali jsme například za úkol se zavázanýma očima udělat z hlíny malý dům (směli jsme se domluvit) a tak jsem té dívce řekl, ať položí jen volně své ruce na mé a na ničem se té stavby nezúčastňuje, že ten dům postavím jen sám, usoudil jsem, že to bude lepší řešení. Ona mne poslechla, jediní jsme měli kompletní dům, ostatní, kteří spolu vzorně spolupracovali, měli jen hromadu hlíny - nic víc. Přestože jsme vyhráli, tak ta krásná dívka nebyla spokojena, myslela si, že jsem se nechtěl dotýkat jejich rukou, protože měla nějakou vyrážku. To byla tedy jenom hra, ale ukazovala jednání lidí, jak se nedokáží pochopit, že je někdy lepší to nechat jen na jednom, který je pro danou věc lepší vybaven a někde zase z toho toho druhého nevynechat, i když úspěch nebude zaručen, ale nikdo se nebude cítit nějak ponížen. V té hře jsme byli vyhlášeni vítězi, ale u té dívky jsem to prohrál. Poučen z této situace jsem pak provedl něco, co mohlo dopadnout velice špatně. S manželkou jsme vyjeli na "předmanželskou" cestu do Tater a ona si poskakování vzala mapu k sobě a poskakovala na místě s pokřikem JÁ SAMA - JÁ SAMA si vzala na starost jeden výlet do své režie. Byl to výlet na "Tatranský cintorín". Naštěstí jen podle stavu zacházejícího slunce za hory jsem si vzal k sobě a zjistil, že nebude v našich silách za světla dorazit zpátky do Nového Smokovce. Přišli jsme v naprosté tmě jen za slabého svitu měsíce asi v 23:30. Dostali jsme příšerně vynadáno, že jsme se nezapsali do knihy, kam jdeme a v kolik máme plánovaný návrat, atd. Pro všechny jsme tam byli až do konce rekreace za exoty a za velké blbce. Od té doby se podobná situace opakovala ještě v Chorvatsku, kdy jsem ale už nepodlehl krásným ňadrům a výlet jsem naplánoval já - hrozně jsem se u toho pohádali a čekali jsme na jinou účastnici, která si vybrala tu nejdelší trasu (stejnou, jako chtěla jít i má manželka). Ta přišla úplně zbědovaná a ptala se po té průvodkyni, která jí tvrdila, že to lze stihnout za 3 hodiny - ne ve skutečnosti se to dalo stihnout jen za 5 hodin. Tak jak je to v těch psychologických hrách nebo i z příběhů v životě, tak to ukazuje i řešení manželských situací a problémů.

Co tak trochu každý slevit? Život není černý a bílý, ale černobílý!! Jsme spolu přes 40 let a každý jsme jiný, ale doplňujeme se. Já jsem oheň a ona voda. Já velký optimista, ona pesimista. Já extrovert ona introvert. Já riskuji, ona ne. Přesto to funguje. Proč? protože se doplňujeme a dáváme tomu druhému to, co mu chybí!!! Je pravdou, že máme společný hodnotový systém a pár zálib (turistika, kultura). To stačí. Hlavně jí pořád jako chlap voním a někdy ke mě vzhlíží. Jindra

Když se v manželství sejdou dva dominantní lidé tak je to katastrofa stejně tak když manželství tvoří dva submisivní jedinci.

:-) ... ráj je totiž - mimo jiné - symbolem šťastného blahobytu a vyhnání... :-)

:-) Utilitární motivy manželských a rodinných svazků jsou příliš pestré a často temné, že ideová konstrukce úvahy jde jen po povrch tématu. Proto asi první věta, kterou mi matka hlásila ze sešitové příručky "Německy v 1 000 slovech" zněla "Die Ehe ist ein Paradies!" :-)

Ideální je rozdílnost, na jejímž základě se partneři doplňují. Co chybí mně, má on, co chybí jemu, mám já. Kromě toho máme i několik společných zájmů a stejných vlastností, které se navzájem nevylučují. V mládí bychom asi nenašli společnou řeč, ve stáří ji nacházíme, i když spolu jen mlčíme. Bez vzájemného respektu a tolerance to prostě nejde, proto se asi tolik manželství rozvádí. Lidé se berou ze "špatných" důvodů. Asi.

Ideální je rozdílnost, na jejímž základě se partneři doplňují. Co chybí mně, má on, co chybí jemu, mám já. Kromě toho máme i několik společných zájmů a stejných vlastností, které se navzájem nevylučují. V mládí bychom asi nenašli společnou řeč, ve stáří ji nacházíme, i když spolu jen mlčíme. Bez vzájemného respektu a tolerance to prostě nejde, proto se asi tolik manželství rozvádí. Lidé se berou ze "špatných" důvodů. Asi.