Mluvíme se psy jako s lidmi. Pro pejskaře samozřejmost, ostatní si klepou na čelo

Také mluvbím na naše zvířátka a zajímavé je, že ani nevyslovím, že pů-jdu s pejsky ven, ani neberu zatím nic do ruky, dokonce je to v jinou, než obvyklou dobu, přesto už Mysty čeká pod oknem, Sašenka doma mě sleduje na každém kroku, že by přenos myšlenek? Psi velice dobře vycítí naši náladu a bedlivě nás pozorují.

Jitko C. Vy jste mě pobavila s tygříkem. Já totiž mimo psa Robina mám velkého, plyšového medvěda Brumlu a i s ním si povídám. :-) Jani Š. i Vy jste mě pobavila s tou mouchou. Já tedy na mouchy trpělivost nemám žádnou...

Jo, jo, mluvím se zvířaty a s našim psem si i občas zatelefonuju. :-)

S lidmi - oprava. Má myšlenka je rychlejší a nekontroluji si to. Je to chyba. Jindra

Já mluvím raději z lidmi. Zvířata mám rád, ale lidé mnohdy konverzují raději se zvířaty, protože akceptují jejich názor. Lidé, je třeba mezi sebou komunikovat. Proč? Pochopíme toho druhého, vysvětlíme si své hrany a hned to bude na světě veselejší!!!

A pejskové poznají i ironii. Sousedčin bišonek k nám občas vnikne, stačí mu říct "Pocem, ty bestie chlupatá". Ví, že bude drbán za ušima.

Jak bych mohla s Eliškou nemluvit, když se musela všechno naučit ? Ona se mnou nemuví, ale když ji opustím, čeká tiše až se vrátím a pak mi vynadá...Dávám se do řeči i s neznámými lidmi, pes je pojítko ...Psi vrtí ocásky a lidé se usmívají....Ňaminka, mistička, voda,ven, spinkat, šikovná, čekej, zůstaň, ke mně, nesmíš, fuj, můžeš, pelíšek, teta. .

Také patřím mezi ty, kteří si se zvířaty povídají. Bertík dokázal reagovat na velmi mnoho slov, to nazorně dokazoval i na soutěžích. Když jsem mu na příklad rozmístila nejméně šest předmětů, pokaždé přinesl ten, který jsem slovně označila. A jiné a jiné situace, zkrátka rozuměl a reagoval a ne jen díky intonaci a pohybu. Papoušek rozumí slovu hop, pojď a jdi domů. Když jsem se stěhovala převezla jsem si sem i čtyřicet let starý kaktus, který kvůli prostoru je venku na chodbě u okna. Kdykoliv jdu kolem něj dotknu se ho a promluvím na něj... Bez toho ritualu bych dál nešla.

Copak o to, mluvit se dá nejen se zvířetem. Já si povídám doma s kytkami a na zahradě se stromy a jinými plodinami. A oboje mi přijde úplně normální. Od toho mají lidi pusu. A klidně mluvím i sama na sebe, většinou, když něco hledám. Co mě ale párkrát v životě zarazilo, že někdy některý majitel psa ho postavil nad lidi. Takže pejsek by se rád pořádně proběhl ale nemůže, vadilo by to těm zatraceným dětem, které se po hřišti všude pletou. Takže kolegyně přece nemůže zůstat déle v práci, protože má doma psa a ten na ni čeká. Já můžu přijít domů později, mám totiž doma jenom dvě děti.

Osmadvacet let jsem měla korely. Když Ferdík s Andulkou měli první mládě, stepoval ve voliéře, v budce to pípalo a já mu říkám - Ferdíčku, vy máte miminko? Došel ke mně, něco mi vysvětloval :-D zase poodešel a znovu něco vykládal. Žil skoro dvacet let a fest jsem ho obrečela...