Vlevo moje maminka Kateřina a já při vítání občánků. FOTO: Archiv T. Veselé

Moje maminka Kateřina podruhé

16. 1. 2023

Maminka s námi bydlela v rodinném domku a myslím, že s námi byla ráda. Pořád se okolo ní někdo točil, a hlavně – nebyla sama. Dokonce měla ráda i sousedy a nikdy s nimi nezapomněla prohodit pár slov.

Můj příběh rodina

Autor: Taťana Veselá

Hodnocení:

(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Mužíková 19.1.2023 23:18

Taťano opět jste mne potěšila. Jen tak dál.

Margita Melegova 17.1.2023 21:53

Maminka mela smysl pro trochu cerny humor, ale vsechno dobre dopadlo a to je podstatne.

Soňa Prachfeldová 17.1.2023 18:06

Jo naše maminky. Moje také měla svoji paličku trvrdošíjnou a potom jaksi mávla noblesně rukou a ustoupila od toho, co nejdříve vehementně prosazovala. Hezké vzpomínky.

Jana Šenbergerová 16.1.2023 23:22

Pěkná šprýmařka. Hlavně že všechno dobře dopadlo.

Alena Velková 16.1.2023 10:37

To je hodně dobrá historka :-) Mě se zasekly dveře v koupelně, takže jsem kýbl nepotřebovala :-)) a naštěstí byl manžel doma, protože kdyby ne, tak bych si tam bez mobilu pěkně pobyla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Ztratila jsem syna. Bolest v srdci nikdy neodezní

Nemůže být nic horšího, než když rodič přežije své dítě. Zrůdný střelec z Filozofické fakulty zanechal po svém otřesném řádění 14 vyhaslých životů. A také zoufalé rodiče, kteří už nikdy neuvidí své dítě.

Pavlína Vavříková

Vždyť víš, hvězdy nehasnou

Všechno je jinak. Měla jsem bratra. Měli jsme oslavit jeho sedmdesátiny. K takovému jubileu se schází většinou celá rodina, aby oslavila společně s jubilantem významné a krásné výročí.

Soňa Prachfeldová

Průlet největší životní křižovatkou

Nepatřím mezi ty, kteří se často zabývají svou minulostí. Možná proto, že na tom, co se stalo, už nic nezměním. Žiji plně v přítomnosti a zamýšlím se spíš nad blízkou budoucností. A tajně doufám, že ještě něco hezkého zažiji.

Vladislava Dejmková

Křižovatky alebo rozprávanie o Leoši Janáčkovi

Vlak sa pomaly vliekol. Sprievodca sa už ani neunúval s cestovnými lístkami. Končí na hraniciach.…

Vlastimila Kosorínová

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová