Dokonalá šedesátnice? Neexistuje. Kdo se s tím nesmíří, utrápí se

Povedený článek :-)

Jak jsem se cítila jako šedesátiletá, to už si nepamatuji, ale jako 75letá se cítím skvěle. Nic mě nebolí, co sním - to vychodím a hlavně mám radost ze života. Zítra jdu plavat, v sobotu na ples. Jaký si to uděláš, takový to máš.

Já už se v 78 spíše chystám na 80.

:-) :-) ad paní Holter - Netřeba v tom vidět můj "pokus" (čímž nic nepodsouvám), učitelkou mi byla naše máti, čilá vesničanka a dcera malorolníků, která mládí za Protektorátu strávila v Praze na studiích a totálně nasazená. Vyrůstal jsem v našem domácím obchodě s textilem, kam chodily samozřejmě především ženské, co o svých neřestech prášily, až to nebylo hezké pro kluka za dveřmi v kuchyni. Míval jsem i své nedoslýchavé ucho jako z druhého břehu hostinská pozorná nejen obsluhou... :-)

Málo platné. Proti věku není léku. Ledacos se dá zaretušovat ve třiceti, čtyřiceti, padesáti. Nikoli ale po šedesátce. Konečně, mějme se rády, jaké jsme. Prostě jsme zestárly, jako to čeká každého.

Vtipně napsaný článek u kterého se člověk zasmál - děkuji!

Pan Dostal to vyjádřil moc pěkně. Ano, i já po 60 narážím na mladší muže s podobným smyslem... :-)

Dokonala nejsem a nebudu, ale jsem spokojena, dekuji za vtipny clanek, pobavil mne.

Výborný článek, vtipný, milý, k zasmání.Potěšil. Děkuji.

Děkuju autorce, že jsem se hned po ránu mohla zasmát.