Jindřich Berka
15.1.2023 14:59
Paní Řezáčová, také to můj rozum nebere, kromě patologických jevů jako je alkohol, opakovaná nevěra, neschopnost zabezpečit rodinu, různé závislosti to jsou většinou jako příčina rozvodu dle mě prkotiny. Stále se to opakuje, každý si myslí, že ten nový je ten pravý, vyřeší jeho problémy a budou se do smrti jen milovat. Potom se nedivím, že se rozvádí i po druhé, po třetí... Život je o něčem jiném. O empatii, o pohodě, každý musí mít ze vztahu pozitivní pocit, u žen je to i vůni, o vzhlížení. Jindra
Margita Melegova
14.1.2023 21:32
Kopance, ktere ustedri osud boli nejvic ty, kteri je nezavinili, cas rany hoji ale nedaji se zapomenout.
Hana Řezáčová
13.1.2023 16:15
Já pořád nechápu, proč se tolik manželství rozpadá, přece není většina lidí alkoholiků, nezodpovědných jedinců, psychicky narušených osob a tak pod. ... Proč neudrží vztah normální lidé, když mají děti? A když neudrží, rozjedou se, proč to dětem ještě komplikují? Je to chyba naší generace, něco jsme jim nepředali nebo předali špatně?
Zuzana Pivcová
13.1.2023 13:49
Neumím si to představit a mimoděk jsem si vybavila tu tragickou událost z Krkonoš.
Jindřich Berka
13.1.2023 13:44
Ta na obrázku 9 let a ještě mám dvojčata. Dvanáct let. Holky. Je to něco podobného. Druhý syn z rodiny odešel...
Jitka Caklová
12.1.2023 21:57
I moje vnoučata přišla o úplnou rodinu. Dcera se musela po nabytí právní moci rozsudku do čtrnácti dnů vystěhovat ze SJM do podnájmu a i to co ji náleželo, krom osobních věcí, nechala na místě, aby dětem nenabourala prostředí, ve kterém do rozvodu žila. Také mi rvalo srdce, když vnoučata prosila, aby mohla vidět mámu častěji, než určil soud. Dnes jsou vnoučata dospělá a nevím zda čas zahojí rány, které byly dětem způsobeny, ať už rozhodnutím soudu, nebo neochotou rodičů domluvit se. Je to někdy hodně těžké, naučit se žít s tím, co si člověk s příchodem na Svět sebou přinesl ♥
Jana Šenbergerová
12.1.2023 19:42
Moc dobře vám rozumím. I moje vnoučata přišla o úplnou rodinu. Také mi rvalo srdce, když osmiletá vnučka prosila maminku, aby nemusela za tátou. Byla jsem z toho hodně smutná, ale naštěstí jsem se k stáru naučila přijímat realitu a nedělat si iluze. Každý žijeme jen to, co jsme si, ať už vědomě, nebo nevědomě, vybrali. A výběr se řídí tím, co pro svůj duchovní rozvoj potřebujeme. Láska všem prospěje, ale závislost na čemkoli nebo komkoliv moc ne. To, že se tím budete trápit neprospěje ani vám, ani vašim blízkým. Moc vám přeji, ať je líp, až se vaše i synovo srdce vypláče.
Jana Jurečková
12.1.2023 19:05
Také se mi nelíbí střídavá péče. Dítě má zůstat na jednom místě a ne svůj domov měnit. Váš syn si určitě časem někoho najde. Moc mu to přeji.
Marie Faldynová
12.1.2023 16:31
Čím dál víc dětí nepozná normálně fungující rodinu a pak má problémy s vlastními vztahy. Kamarádka také sleduje problémy svého dospělého syna - ale žít za něj nemůže. Ani já nesouhlasím se střídavou péčí. Také já přeji šťastný konec všem účastníkům..
Elena Valeriánová
12.1.2023 16:08
Pane Jindřichu, kolik má Vaše vnučka let?
Načíst starší příspěvky
