Se sebou

Dobře znám ten pocit, kdy je člověk paralyzovaný strachem o druhého, a při tom nesmí na sobě dát nic znát. Myslím, že je dobré se někde v ústraní úplně normálně vybrečet. Pláč očišťuje, ale bohužel ne vždy ho jsem schopná...

Moc zajímavá úvaha nad kterou jsem ale do hloubky nepřemýšlela. Ale přiznám se, že někdy ten pocit mám také a kladu si otázku, proč nejde na okamžik vyskočit z těla ven a zase se do té schránky vrátit.

Věro, život opravdu není peříčko, jak by se na první pohled mohlo zdát a "Sdělená starost je poloviční starost." Jednou jsem napsala článek (možná bych ho našla v šuplíku) o tom, abych se mohla mít ráda, musím nejprve poznat samu sebe a stát se trochu sobcem, abych mohla pomoc hledat na konci své ruky, neboť sama nejlépe vím, čím vším jsem si v životě musela projít. Citát „Radost musíme čerpat ne z jiných, ale ze sebe.“ je naprosto výstižný a když jsem na to konečně přišla, nesmím svoji radost ze života dávat najevo, abych se nestala trnem v oku těch, kteří nesnášejí exhibicionysty. Kam se tedy vytratila druhá část přísloví, že "Sdělená radost je mnohonásobná radost. Viz. chat Otázka dne. "Není všechno zlato, co se třpytí."

Věrko, zajímavá a upřímná úvaha. Pokračující věk občas podobné myšlenky přináší. A tím častěji, pokud člověk žije sám. K podobným úvahám mne přivádějí i mé četné zdravotní problémy. A já před nimi utíkám k literatuře. Tam dostávám četné, různé podoby. Čím dál, tím silněji vnímám myšlenku Marka Twaina: "V smutku si vystačíme i sami se sebou. Ale když chceme prožít plné štěstí, musíme se o něj s někým podělit." Pokud člověk žije sám, nutně ho podobné myšlenky napadají. Velmi špatně jsem proto vnímal svou třítýdenní nemoc.

Věrko, tenhle pocit má asi každý, taky to občas zažívám, pak si vynadám a mám se zase ráda.

Hezký a velmi upřímný článek. Někdy je člověk podrážděný, unavený, přetažený. Nevlídné období se táhne a druzí se zrovna nehrnou, aby si přestavovali, že jsou ve tvé kůži. Ale takoví skvěli lidé jak jsi třeba ty, oni to překonají. Opravdová přátelství nezmizí ( meditace také je dobrá věc, jak píše Jitka). A psaní článků :-). Věro, jsem ráda, že tě znám!

Zajímavá úvaha. Také mám občas problém vyjít sama ze sebou.

Nemusíme platit psychoterapeuty, kouče a meditovat. Stačí svou vůli změnit vztah k sobě!!!

Nejdůležitější je vztah sám se sebou. Člověk by se měl sám sebe vážit. Snažit se, pokud má k tomu podmínky splnit to, co si přeje. Každý je jedinečný a o nic horší než druhý. Prožívat intenzivně to, co se vám povedlo a vytěsnit z mysli to, co nám nevyšlo. To je můj recept. Já jsem spokojený sám se sebou.

To se mi nestává. Jsem zvyklá být sama se sebou. Myslím, že jsem si zvykla být sama se sebou i mezi lidmi na meditačních kurzech, které byly v tichu a nesmělo se až na výjimky mluvit. Na nejdelší meditaci jsem takto byla 7 týdnů. Vím, že jsem prožívala těžké období, kdy máma se stala ležákem v LDN po zlomenině krčku, ale nevadilo mi být sama se sebou. Meditační techniky, zvláště meditace laskavosti a dobrotivosti je velmi účinná.