Foto: archiv autora

Ten čas vánoční

3. 1. 2023

Sedím u osvětlené obrazovky počítače, na které je otevřený jakýsi můj nedokončený text. Najednou ale cítím, že obrazovku vůbec nevnímám a že se dívám skrze ni do velké dálky na léta, která prošla. Vidím svou ženu, i Honzíka s Maruškou. Eva se usmívá a děti rozbalují dychtivě dárky.

V pracovně svítí tři svíce. Jedna za Evu, druhá za Honzíka a ta třetí za všechny mé blízké, kteří už nejsou mezi námi. Těch svící by mělo hořet ale mnoho a mnoho.

Moje pocity jsou všelijaké. Žiji. Vlastně snažím se žít, i když je to někdy těžké. Za sebe ale svíci ještě zapalovat nechci. Ještě žiji. Ještě je čas.

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(4.9 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Polednová 6.1.2023 22:06

Jendo, každý má nějaký ten smutek a musí se s tím vyrovnat. Ano, právě toto období je pro nás o to smutnější. Takže hlavu vzhůru a koukej nejen do počítače, ale vyhlížej jaro, které už skoro vlastně máme. Není nic lepšího, než si sednout někde na lavičku a dívat se do přírody. Prospěje to duši i očím.

Marie Faldynová 5.1.2023 16:05

Také mám na koho vzpomínat, už rok nežije moje moc dobrá kamarádka, je to smutné, ale hezkých vzpomínek mám spoustu.

Jan Zelenka 4.1.2023 22:05

Milé dámy, ještě jednou vám moc děkuji za příznivé komentáře.

Eva Mužíková 4.1.2023 21:08

Jendo Ty máš dar vypsat své pocity tak, že jim rozumím. Se zapalovaním své svíčky i já ráda počkàm, život přece i přes to že " jedeme" nahoru i dolů, stále stojí za to nevzdávat se.

Soňa Prachfeldová 4.1.2023 13:36

Honzíku, život si takhle s námi hraje. Možná i my jsme mu trochu zamotali hlavu. Tomu našemu. Svíčkou vyjadřujeme svoje vzpomínky na naše milé, svíčkou si útulníme večer a tvoje životní svíce ať hoří ještě dlouho. Tak dlouho, dokud tu máš být. A my budeme rádi s tebou. ♥

Ludmila Černá 4.1.2023 13:24

Honzo, chtěla jsem ti sem něco napsat, ale nějak mi to nejde. Já zapaluju svíčku jednu velkou, ať dobře svíti na cestu. Všem. Nám žijícím i těm, co odešli.

Jana Jurečková 4.1.2023 13:17

Máte pravdu, Vánoce jsou také tichá vzpomínka na naše blízké, kteří už nejsou mezi námi. Já letos vzpomněla i na pána z naší ulice, který zemřel předloni dva dny před Štědrým dnem.

Naděžda Špásová 4.1.2023 12:23

Jendo, i smutek je součástí našeho života, přeji ti, aby ho bylo co nejméně. :-)

Alena Velková 4.1.2023 11:38

Na zapalování vlastní svíčky zapomeňte...máte před sebou spoustu práce...musíte toho ještě spoustu napsat...přeji hodně zdraví a vnitřní pohodu!

Margita Melegova 3.1.2023 21:33

Vanocni cas prinasi i smutne vzpominky, takovy je zivot, ale pred Vami se otevrel dalsi nepopsany rok, nemoc ustupuje, Britney ceka na prochazky, preji at s tou svoji partackou si uzijete jeste mnoho dalsich let.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Co dům dal a plíseň nesežrala

Mirek od našeho štamgastského stolu je asi největší pohodář, kterého jsem v životě potkal. Vyprávěnky z jeho života mají vždy dramatický náboj, ale i poté, co si prožil nejedno peklo, zůstává věčným, až nakažlivým optimistou.

Antonín Vácha

Vtipnější vyhrává: Pozor na přepracování

Celý život jsem pracovala s lidmi, a to ve třech dost odlišných oborech (školství, finančnictví, justice). Bývalo to neskutečně zajímavé, ale také dost vyčerpávající. Lidské osudy, povahy, chování, zvláštnosti před vámi defilují celou pracovní dobu, často i mimo ni.

Dagmar Zwyrtková