Můj zážitek roku: Nesním o Vánocích bílých

Marie Macková: Můj zážitek roku: Nesním o Vánocích bílých Držím palce.

Pěkné, děkuji.

Krásné vyznání paní Marie.

Krásně vyjádřeno. My jsme taková vícegenerační rodina, již od mého narození. Radost i smutek jsem zažívala a zažívám s každým členem naší rodiny. A za těmi, kteří už odešli, chodím často v podvečer na hřbitov a když plápolají svíčky na hrobech a svítí hvězdy, je to chvíle přímo posvátné. A také jsem v mém povolání chodila ke starým jubilantům a co moudra a vyprávění jsem od nich zaslechla. Bylo to krásné.

Udělat radost druhým je největší umění. Děkuji za citlivou úvahu.

Moc hezká výpověď.

Pro paní Evu Kopeckou. I my prožíváme řadu krásných chvil s dětmi a vnoučaty. Doba se změnila, organizujeme to trochu jinak, abychom byli všichni spolu ( a že nás je "jako hvězd na nebi"?) a aby měl každý i kousek na život ve své tzv. nukleární rodině. Tím nám zbývá čas na to, co jsem napsala v článku. I já ráda vzpomínám na Vánoce v dětství i na ty, které jsme prožívali s našimi dětmi a se stárnoucími rodiči.

Napsala jste to krásně.

Když jsem byla malá, bylo kolem mě plno lidí. V malém bytě 2+1 rodiče a ještě dva sourozenci. Pořád jsme jeden o druhého zakopávali. Na jediné elevizi jsme sledovali společně pohádky i olympiády. Přišla možnost většího bytu, a my začali z velkého 3+1 jeden po druhém odcházet. To je život. Kolikrát si na ten náš malý byt vzpomenu. Byl to starší dům s několika partajemi, ale byli jsme tam doma. Zázrak, že se do jednoho z pokojů vešel stromeček. Samozřejmě nebyl v obývací ložnici rodičů, ale v našem dětském pokoji. Zimy byly plné sněhu a ulice byly tou zimou venku ztichlé. Těšili jsme se na Vánoce a měli radost z každého dárku. Pod stromečkem jsme my děti pravidelně mívaly knížku, hračku a něco na sebe. A pravidelně s námi byli prarodiče. Jednou jsem jela o vánoční prázdniny na dva dny na návštěvu na vesnici k příbuzným, měli stejně staré dcery. Byly to hezky strávené chvíle a sněhu tam měli mnohem víc, přestože to bylo nedaleko. Zimní pohádka v domě s velkým dvorem a zahradou na okraji vesnice. Dneska jsem, světě div se, už babičkou a pravidelně si vzpomenu o tyhle svátky na lidi, kteří mým životem prošli a už tady nejsou. A samozřejmě koukám na staré pohádky a písničky v televizi. Mrzí mě, že končí ČT 3. Často jsem si ho pustila i po příchodu z práce. Byl pro mě takovou spojnicí s uplynulými časy. Co se dá dělat. Už bude i ten minulostí.