Ilustrační foto: Ingimage

Ženy, po šedesátce život nekončí...

30. 12. 2022

Některé ženy se bojí stárnutí a dělají všechno pro to, aby si připadaly stále mladé a žádoucí. Podstupují zkrášlující plastické operace či vynakládají spoustu peněz na obnovu pocitu mládí. Mají zdání, že jim život protéká mezi prsty.

glosa Můj příběh

Autor: Taťana Veselá

Hodnocení:

(4.6 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Kopecká 30.12.2022 16:25

Zrovna koukám na ČT 3...je tam plno našich herců a zpěváků, co tady už nejsou. A zpívají samé pamětnické písničky....tak se článek k tomu tak nějak i hodí...

Daniela Řeřichová 30.12.2022 12:40

Hezké zamyšlení, naprosto se ztotožňuji, neboť je dost důvodů proč se těšit z každé chvíle.

Zpět na homepage Zpět na článek

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Úvaha záchodová

Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.

Zuzana Zajícová

O vesnické hospodě

Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!

Jan Zelenka

Sbírání nových perliček radosti s vůní zimy

A je to za námi. Zase jedny Vánoční svátky i oslavy Nového roku jsou již minulostí. Jen ještě připomínka v podobě stromečku a vánoční výzdoby a některých neuklizených dárků.

Soňa Prachfeldová

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková