Panebože, ještě lékárna. A do Lidlu pro levnější máslo. Svíčky. Skořápky. Jablka jak pro Sněhurku. Sehnat kapra. Griotku nebo bombardino? A co kapr? Jéžiš – moje nehty. Nemám rtěnku. Toaleťák. Prskavky .... vánoční bumtarata hraje svou poplašnou kvartu.
Tolik jsem si svatosvatě slibovala, že letos tedy néééééééééééééééé. Zase to nedávám a lítám v tom jak listí ve víru. Chjoooo! Nenapravitelná.
Venku je ledovka, do které vcelku přesvědčivě leje, to bude na vánoce zase blacko. Ještě, že jsem si udělala malého sněhuláka, když o víkendu pár čísel nasněžilo, protože bych si mohla namlouvat, že blbnou i oblaka, nejen lidstvo a svět, že je zkrátka nějak vše naruby.
Ale, ono zítra zase bude fajn. S koledou a vůní vanilky do nás vstoupí láska. Mír v našich myslích ukolébá chmury a roztančí úsměvy na všech tvářích, bílých, černých, smutných i radostných.
Přeji požehnané vánoce všem lidem na tomto světě, v tomto vesmíru.
