FEJETON: Příběh hogo fogo tlustoknihy

S nostalgií vzpomínám na krásné, tlusté diáře, které byly od února za pár korun, už dlouho se mi na nějaký zlevněný nepodařilo narazit. Jinak je pro mne snazší si napsat seznam úkolů na den a odškrtávat než to pracně lovit z paměti a večer si vyčítat, že jsem zase zapomněla.

Nikdy jsem si nepotrpěla na deníčky, na diář však nakonec došlo. A to v důchodu, když jsem zůstala sama. Večer jsem marně vzpomínala, co jsem vlastně celý den dělala. Měla jsem pocit, že vůbec nic. A pak jsem jednou o vánočních trzích uviděla krásný červený diář ve slevě, protože měl někde nějakou malou odřeninku na obalu, který vypadal jako pravá kůže. Od té doby si stejný formát s různě zdobenými deskami nejen každý rok koupím, ale také do něho píšu. Počasí, data narození, v posledních letech začínají převažovat data úmrtí, návštěvy lékařů i jiné dopředu plánované akce a další důležité údaje tak rok co rok plní diář za diářem. Díky nim si udržuji schopnost psát. V letošním zbývá už jen pár stránek. Byl mým každodenním společníkem, přesto se už těším na ten pro rok 2023 a ten letošní uložím ke všem předcházejícím.

Většinou mi stačí útlý diář , který má na dvojlistu celý kalendářní měsíc. Byly ovšem doby kdy jsem měla každoročně krásný diář , skoro deník, ale zdálo se mi to čím dál víc jako plýtvání papírem.

Jak trefné. Každý rok si přeje manžel k vánocům diář. a jak píšete, pomazlí se s ním, těší se, jak jej bude každý den vyplňovat a ouha, vydrží to pár týdnů. A na konci roku se diář založí do velké krabice, kde odpočívá s ostatními. Ale je fakt, že když jsme se jednou s manželem přeli, kde jsme byli na dovolené někdy v roce 1975, manžel nelenil, vyhrabal příslušný kalendář a místo našel. Byl to tehdy Balaton.

Pobavila jsem se, i když diář nepatří k věcem pro mě nezbytným. Dokonce jsem nikdy žádný neměla. Na důležitá data a telefony mám každoročně stolní kalendář s obrázky. Střídají se kočky, auta, poslední má obrázky hradů a zámků a nový zase má kočky. Je dobře viditelný, má stálé místo. Jen má jednu nevýhodu - venku musí být nahrazen papírky, které mně, pokud se mi ztratí, mohou způsobit menší či větší průšvih.

Moje předsevzetí je, že konečně začnu využívat kalendář v mobilu. Snaha je již několik let. Nakonec si koupím útlý levný zápisník, sice obcas nevim, v které kabele se nachází, ale jinak stačí.

Pobavilo. :)

Jojojo, diář, to je něco! Cítím tu nutkavou pohnutku koupit si ten nejkrásnější exemplář! I to pomazlení je v kursu. Hned si vepsat narozeniny, svátky, zakroužkovat data pro návštěvy lékařů, atd. atd. A pak, někde na ulici, někdy v polovině roku, když si člověk potřebuje v diáři něco najít, přijde na řadu rituál: v jedné ruce nákupní taška, ve druhé kabelka. Třetí ruka chybí, tak eskamotérské přehazování, otevírání tašky, hmatání a nalezení pouzdra na brýle, otevření, nasazení okulárů na nos a dávání pozoru, aby něco neupadlo na zem. A když už se podaří diář otevřít, uvědomění si, že hledaná informace se nachází na lístečku, který je vložený do peněženky. Jojojo, opakování matka moudrosti. Proto si lidé, jako pan Polák, v prosinci opět koupí krásný a vymazlený notýsek. Už mám taky jeden. - Díky za další skvělé čtení.

Připomněl jste mi "soužití" s TOP manažerským diářem, který prosadil můj mladý ambiciózní kolega pro celý management firmy a málem nás kontroloval, zda s ním pracujeme podle jeho představ. Provázel mě tři roky díky, aktualizován opět na podnět kolegy. Pravda je, že diář byl, jak píšete: ".. krásný, elegantní, prostě hogo fogo." Teď jsem si uvědomila, že ještě nemám jednoduchý laciný stolní kalendář na rok 2023 na poznámky, převážně už jen termíny návštěv u lékaře.