Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Pospíchej pomalu

17. 12. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 6.1.2023 09:21

Zuzko, Taťáno, moc děkuji.

Zuzana Pivcová 4.1.2023 14:38

Myslím, že hodně lidí k obdobnému pocitu dříve či později dospěje, jen to nedokáže tak krásně vyjádřit. A pokud nedospěje, asi mu musí něco spadnout na hlavu, aby se mu rozbřesklo. Mystynka je krásná, vnímám ji od štěňátka, kdys přišla o jiného pejska.

Taťana Veselá 4.1.2023 14:29

Zlata slova :-) preji, aby vas andelska kridla stale ochranovala

Soňa Prachfeldová 21.12.2022 09:17

Věrko, Bertíku moc vám děkuji, jsem ráda, že jste zavítaly k mému zamyšlení.

Věra Ježková 21.12.2022 01:14

Soni, tvá zamyšlení mám ráda. Někdy s námi mají naši andělé strážní opravdu hodně práce. A to, i když spěcháme pomalu, nebo se sotva vlečeme. A náš život při tom visí na vlásku. A my sbíráme zbytky sil, abychom jim pomohli a zachránili se.

Eva Mužíková 20.12.2022 17:54

Soni, Ty umíš pohladit po duši každou větou, každým slovem. Krásné fotky, krásné zamyšlení.

Soňa Prachfeldová 19.12.2022 09:45

Jani, Naděnko děkuji. Mysty je opravdu věrná a milá. Také je trochu potrhlá, asi jako panička :-)

Naděžda Špásová 18.12.2022 22:17

Soni, ty nikdy nezklameš, Mysty je moc hezká a určitě příjemná společnice.

Jana Šenbergerová 18.12.2022 17:57

Soni, díky za hezká a moudrá slova. Tobě i tvému andělovi přeji, ať s tebou nemá žádnou práci a může v klidu a pohodě jen držet nad tebou svou ochrannou andělskou ruku. ♥

Soňa Prachfeldová 18.12.2022 16:45

Moc děkuji za vaše komentiky.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Můj seniorský den: Jsem závislá?

I když jsem chtěla psát na docela jiné téma, dnešní ráno můj názor změnilo. Tedy, ne seniorský den,…

Danuše Onderková

Jedna zcela obyčejná neděle

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

Jan Zelenka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka