Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Pospíchej pomalu

17. 12. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 18.12.2022 13:41

Krásné fotografie i článek, který je mi myšlenkou velmi sympatický. Sice jsem se nenaučila spěchat pomalu, ale nestěžuji si, vím, že je mnoho lidí na tom hůř než já. Soňo, přeji vše dobré. :-)

Alena Vávrová 18.12.2022 00:15

Opět moc krásný článek a fotky, Soňo, také děkuji ♥ .

Margita Melegova 17.12.2022 22:52

Mystynka budi respekt a je verna spolecnice na takove toulani a pospichat pomalu je velice dobra rada nejen ridicum ale i pesakum, jak na prechodu tak na dnesnich kluzkych cestach.

Blanka Lazarová 17.12.2022 21:39

Soni, parádní fotky. Moc ráda tvoje úvahy a zamyšlení čtu. Pospíchej pomalu se pořád ještě učím. Ale třeba na bus či na tramvaj už neběhám. Dík. :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 17.12.2022 20:44

Soni moc hezký článek. Jsem ráda, že jsem tě měla možnost před léty poznat v Hav.Brodě na svém první íčkařském setkání. Opatruj se.

Anna Potůčková 17.12.2022 19:05

Soni moc hezký článek a díky za něj. A jako vždy opět moc hezké fotky!

Jan Zelenka 17.12.2022 18:42

Soňo, jsi obdivuhodný, pozitivní člověk. Kéž bych měl podobnou povahu, jako ty! Užij si co nejlépe čas předvánoční, ať se daří.

Dana Puchalská 17.12.2022 17:51

Soni.Krásné fotky + krásné zamyšlení. Děkuju .

Alena Velková 17.12.2022 15:50

Soni, napsals to krásně...já jednoho anděla, který nade mnou bdí mám...a to je moje nedávno zemřelá tchýně, kterou jsem měla moc ráda.

Libuše Křapová 17.12.2022 14:12

Pospíchej pomalu - jak moc pravdivé! Dík, Soňo, za článek.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Úvaha záchodová

Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.

Zuzana Zajícová

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Jedna zcela obyčejná neděle

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

Jan Zelenka