Dětské Vánoce

Pane Čepelko, tisknu Vám ruce. Moc si Vás vážím.

Moc vám všem děkuji, krásně mě chválíte, musel jsem si to teď přečíst... A přijel jsem večer z Prahy, kde byla v Karolinu promoce. Byl jsem tam nejstarší absolvent, tím to bylo zajímavější. Gratulovat mi nepřišli rodiče, nýbrž hlavně moje děti a jejich děti :-)

Pane Čepelko, moc hezké a poetické vyprávění!

Krásné a milé vyprávění. Já si vzpomínám na jeden příběh z dětství. Jezdili jsme k tetě, která měla 5 dětí. Popřáli jsme krásné Vánoce, ale stromeček jsme nenašli. No, páni, byl ukryt v ložnici, ozdobený a vysoký až na strop. Teta nám vysvětlila, že se tam netopí a on vydrží dlouho čerstvý. A tak jsme se tam odebrali a zpívali koledy, drželi se za ruce a bylo nám hezky. Všichni jsme dospěli měly rodiny, svůj život. Jen letos tam chybí Pavlínka. Díky nemoci už spí někde v nebi... A tak vzpomínám na dětství, na štěstí a zapaluji svíčku pro Pavlínku.

Pane Oldřichu. Velmi hezký a kvalitní článek. Znovu jsem se s ním vrátila do dob a časů minulých. Je to takové příjemné navození vánoční atmosféry. Děkuji a máte u mně 10hv.

Pane Čepelko, Vy máte mimořádný vypravěčský dar. Moje filmařské srdce plesá, představuji si scény úplně živě. Děkuji za příběh o lidské pospolitosti (Týfovi). Nezáleží na režimu, na národnosti či vzdělání. Je jenom na nás, jak fungujeme k sobě navzájem. A Vaše poslední dvě věty mě dojaly.

Oldo, vždycky jen a jen Ježíšek, jestli miminko nevím, ale musí být tak veliký, aby mohl nosit dárky :-) viz má poslední pohádka :-)

Já vím, že je Ježíšek imaginární bytost, ale přeci jenom v koutku duše ve mě hlodá pocit, že je to miminko :-))

Jo a ty hvězdičky neber vážně. Vot těchnika. :-)

Oldřichu omlouvám se za tykání, nějak to neberu podle věku, ale podle sympatií nebo podle toho, že už se tak trochu známe. Naskakuje mi to samo asi taky proto, že jsem celý život mezi sportovci. Dík.