Třiatřicátý kilometr aneb Když nemůžeš, tak přidej

Smekám Oldřichu.

Klobouk dolů pane Oldřichu. Když člověk ví, co zvládne, tak je to v pořádku. Mě už běh nedělá dobře, u mě to byl běh na výstavách se psy a po 70 jsem měla pocit, že mi praskne srdce a to ještě kočírovat vlastního psa, dávat pozor na psa před námi, za námi. Prostě v 72 jsem si řekla, dost děvče. Ale bylo to nádherné, asi jsem od mládí také oběhla malou zeměkouli.

Pane Čepelko, nevím jak je možné, že jste to tak špatně pochopil. Jasně, že je v tom mém vyjádření taky i dost humoru a když vás to tak vzalo, tak za to přeci nemohu, že při tom všem vašem pobíhání na humor nemáte čas. Vy rád běháte a já se zase rád bavím, jak ti okolo běhají. Kdybych vás chtěl ale napadnout, tak by to vypadalo úplně jinak. Neberte se tak důležitě a já slibuji, že občas taky popoběhnu. Vidíte, jak je možné se vzájemně inspirovat. :)

No, na tohle jsem nikdy neměl. Ale chodím, těch deset denně, aspoň. Máte můj obdiv.

Promiňte všichni ostatní, ale musím se ohradit proti větám p. Vrby v 16:28. 1. Vadilo by mne u toho zemřít - jak jste dospěl k tomu, že nevadilo?? (asi jen ironický šprajc). 2. Já se kolem zeměkoule nehoním (proč jste použil toto citově zabarvené slovo?), prostě to tak vychází. Profesionální běžci uběhnou totéž za zlomek doby, co já. Já běhám pomalu a málo. 3. A běhání není smysl mého života, to se opět jen snažíte zlehčovat. Prostě jsem si na to zvykl. Běh mi po většinu života nevadil, těšil mne. Těšil mne jako dobré jídlo, dobrý spánek, dobré milování, dobrá práce a všechno ostatní. Nehledejte v tom něco k napadání. A nebudu zde už pokračovat v diskusi. I kvůli ostatním čtenářům.

Na inlajnech bych asi těch 42 km dala,ale běh nééé,to by mi zničilo klouby .Ani v mládí jsem neudýchala víc jak 400 m,něco jako chytit druhý dech se mi nezdařilo nikdy. Ale chápu,že vás to baví a tak to má být.

Ujdu v pohodě 15km, dala bych i 20, ale neuběhnu, už od mládí, ani kilometr. Běh mi nikdy nešel. Všechny běžce obdivuji. Oldo, jsi fakt dobrý!!

Pane Čepelko, já si naopak cením toho, že děláte něco tak rád a tak často, že by vám vůbec nevadilo u toho i zemřít. Mnoho herců si například přeje, aby umřeli na jevišti a mnohým se to i splnilo. Já bych, tedy kdyby to muselo být, tak už tedy raději po nějakém krásném milování, než se jen honit kolem zeměkoule. Můj táta zemřel mezi druhou a třetí lžičkou jogurtu - pak že je jogurt zdravý. Tak Vám přeji hodně hezkých zážitků při vaší zábavě i snad smyslu života.

Teď teprve vidím, že to bylo zveřejněno v rubrice Můj svět. Mělo to být v Próza / Poezie.

Děkuju všem za pozitivní ohlasy. Byla to povídka postavená na zkušenostech ze tří maratónů. Ten Zátopek byl jindy než ty prdelky (ty jsou teď pořád) apod. Pouze pan Vrba varuje. Taky znám úmrtí při maratónech. Mimochodem, mnohem víc lidí zemře každoročně při souloži… I v jím doporučovaném článku se píše, že to hrozí nepřipraveným běžcům. Já mám v nohách 1 a 3/4 zeměkoule kolem rovníku (69252 km) a řadu maratónů a půlmaratónů. Hlavní je, abych věděl, na co mám a na co ne. A třeba v posledních letech to už skoro nejde, naposled vloni půlmaratón (21,1 km). Běhám kondičně a tady jsem prostě jen autorem povídky.