Vánoce jsou ideální dobou k urovnání mezilidských vztahů, říká Ladislav Špaček

Paní Šimková žiji sama a nestrádám a myslím, že je u nás dostatek sociální pomoci i charitativních organizací, aby nikdo hladovět nemusel, ale pokud vy hladovíte ráda se s vámi rozdělím.

V našem dětství nás bývalo u stolu hodně a vždy k tomu patřilo i to sváteční oblečení, ale také vždy i ta židle u stolu navíc - kdyby nějaký pocestný šel kolem a nebyl v ten večer sám. Protože jsme bydleli na konci vesnice, tak i takový pocestný se někdy našel a dostal u mých rodičů jak jídlo, tak i nocleh. V současnosti už mnoho a mnoho let trávím nádherný a velmi sváteční Štědrý večer vždy u některého ze svých dětí a je to pro mne vždy ten nejkrásnější vánoční dárek*

Hani Š. přeji Ti z celého srdce krásné Vánoce a hodně zdraví v Novém roce 2023. Opatruj se.

Nepřeceňovala bych tzv. slušné oblečení. Známe všichni sice že podle kabátu se svět měří,ale já na nějaké načančané podvodníky mám extra nos a rádoby slušné vystupování obvykle zasmrádne nějakým podvodem. Kdysi se mi vnucoval do kanceláře pán,jež do telefonu tajemně sděloval,jak by se postaral o mé finance.I když jsem mu řekla,že vlastně žádné nemám,tak stejně se vnutil.Nachrlil na mne ,oblečen ve slušivém obleku a s kravatou a drahou aktovkou nějaké žvásty a když jsem mu znovu sdělila,že fakt nic nikam podle jeho návrhů investovat nebudu,začal být rudý v obličeji,jeho mluva zhrubla a mně nezbylo,než elegána vyhodit a jeho výhrůžek si nevšímat. Takže já na Štědrý si vezmu čisté tepláky a tričko a je to. Etiketa dle p. Špačka se hodí jen na nějaké příležitosti, všeobecně by měl mít člověk šat čistý a úpravný, a to by mělo stačit.

I pro mne v dětství býval Štědrý večer ten nej. Bylo nás šest, někdy i víc. A dodnes ráda vzpomínám. My dnes už tolik na etiketu nekoukáme, když jsme sami, ale stále je to slavnostní krásný večer. Nazdobený stůl atd. A k tomu odpouštění. Kdysi mě strašně naštval bratr, to když se u notářky projednávala pozůstalost po tatínkovi. Celkově se už o pohřbu choval hnusně, maminka do DD atd. Tenkrát jsem si říkala, že už s ním v životě nepromluvím. Nejstarší sestra mi tenkrát řekla: "Neřeš to , jiného bráchu nemáme, ber ho jaký je." Dost jsem o tom přemýšlela a v duchu mu odpustila a vše hodila za hlavu. Odešel náhle, infarkt. Zaskočilo nás to všechny. A já byla moc ráda, že mezi námi nebyla žádná zloba, že jsem se s pocity ublížení vyrovnala a odpustila mu. Kdybych to neudělala, měla bych problém sama se sebou. A věřte mi, že nejhůř se odpouští sám sobě. Advent nám tu možnost nabízí, zklidnit mysl a být sám na sebe hodný.

Pani Škopalová bydlím v česku. Vy si myslíte, že lidé co žijí samy mají na stole tolik pochutin jako třeba Vy? Je to ode mne možná nadsázka, ale také to může být hluboká pravda.

Zlatá střední cesta podle mne platí i okolo všeho na Štědrý den. Ke stolu jdeme všichni dobře a hezky oblečeni, stejně tak jsme u stromečku. Uděláme na obou místech několik fotografií pro vzpomínky. Vnuk (8) ještě věří na Ježíška. Já v jeho letech se ségrou už týdny před svátky slídil po bytě, kde jsou schované dárky od rodičů. I to pro nás patřilo k tradici a neubralo nám to tu radost z dárků - byla dvojnásobná.:) Pak se ale postupně během večera převlékneme do pohodlného domácího oblečení, ve kterém se můžeme bez obav "snížit" až k zemi, že si něco ušpiníme nebo dokonce natrhneme. Tak se zpátky i my dospělí vracíme do svých dětských let a hrajeme si všichni společně a rozbalujeme při tom i své dárky. Je jich vždy velké množství. Tím si vynahrazujeme ty chudší svátky z našich mladých let. Pokaždé si říkáme, že je toho až moc, ale každý rok je to stejné - zase moc. A a až už jsou děti unavené a gumové a skoro usínají, tak je pak přeneseme do postýlek s nějakou plyšovou hračkou, tak voláme příbuzným a děkujeme za dárky a oni zase nám. U toho telefonování se ještě docpáváme konečně v klidu rybou a salátem a druhý den už od rána v tom hraní zase pokračujeme a pak k nám chodí návštěvy - hrajeme s dětmi vědomostní hry a vzpomínáme útržkovitě na naše dětské vánoční svátky, aby snad z toho dětem něco zůstalo. Na nějaké velké předvádění "vybraného chování" jsme si nikdy nepotrpěli, většinou je to umělé a tudíž nepřirozené. Nějak mi to k dnešní době už nesedí. I když, když jsem jako malý kluk, tak jsem uměl jíst velice dobře příborem, kdy nám v první třídě tehdy ve školní jídelně dávali jen lžíci. Na požádání jsem dostal příbor - byla to rarita. Byl jsem tehdy roku 1957 středem pozornosti učitelek a seděl jsem u jejich stolu. Uměl jsem se představit a znal jsem základy etikety - tehdy tedy hlavně toho, že jsem nesměl skákat do řeči, když mluvili dospělí. Ale velice brzy nás otec začlenil mezi "dospělé", kdy jsme si mohly dovolit i oponovat dospělým i jemu, když to mělo hlavu a patu, to bylo velice užitečné pro další život a tak jsem i já vychoval své syny a stejně "drzé" mám už vnučky a vnuka. :) Takové to až přehnané dělení na děti a rodiče, kdy děti rodičům vykaly a otec dlel ve své pracovně a nesměl být rušen - to je naštěstí už pryč. Dáváme přednost přirozené lidské slušnosti a děti vychováváme příkladem a ne biflováním předpisů. A já vlastním příkladem, aby se mnohem více podíleli na pracích v domácnosti - a i kluci pak později odlehčili svým pracujícím manželkám. Vždy si také neformálně a hlavně vesele zavzpomínáme na všechny, které jsme milovali a už s námi nejsou. Ale máme v příbuzenstvu i takové, kteří chodí i na štědrý den na hřbitovy, to my neděláme a ne z důvodu, že by to bylo daleko. My chceme, aby byl Ježíšek pro děti a tedy hlavně veselý se vzpomínkou na hračky - na ty mrtvé bude ještě hodně času zavzpomínat při jiných příležitostech - třeba při listování v albech. Jo - tak to probíhá u nás. Ještě jsem zapomněl, to ale bude asi u všech, že se navštěvujeme a hodně se přejídáme - to přejídání se ale snažíme omezovat - jen se střídavými úspěchy. Krize a covid nám v tom pomáhají. Tak hezké a veselé Vánoce všem a jak jsem Vánoce popsal ve svém článku "Hlavně na Vánoce domů". Ani na datumu a už vůbec na etiketě vlastně vůbec nezáleží - pravá láska to nepotřebuje : https://www.i60.cz/clanek/detail/29663#article-discussion

Děkuji za rozhovor s gentlemanem. Mám podobné vzpomínky na Vánoce v dětství. Jsem ráda, že i vnoučata chápou výjimečnost chvíle a vždy přijdou svátečně oblečená, podobně jako při návštěvě divadla nebo koncertu. Na druhou stranu záleží na každé rodině, jaké jsou její zvyklosti a někomu formální oděv může připadat nepřirozený.

16:50 - myslela jsem si, že paní Škopánová je jen "navedená", ale ona je hlavně hodně zlá. A člověk, který je zlý, plive okolo sebe zase jen zlo.

16:50 - výsměšné otázky podobného typu bych sem netahala.