Vánoční příběh o rybí polévce

Tato nezapomenutelná vzpomínka na Vánoce je stará mnoho a mnoho let. Bylo to ještě v době, kdy jsem chodila se svým nynějším mužem. Byla jsem prvně pozvaná k jeho rodičům, na první svátek vánoční, na slavnostní oběd.

Jelikož jeho rodina milovala rybí polévku, bez které si nedovedli Vánoce představit, byla předložena i mně. I když jsem budoucímu manželovi říkala, že ji nemusím. Budoucí tchán prohlásil, že tato polévka je vynikající a že každému chutná. V duchu jsem si říkala, že se „kousnu“ a nějak to zvládnu. Tak jsem odhodlaně dala do úst první lžíci a rychle polkla. Ale polévka si myslela něco jiného a místo do žaludku, se začala pomalu vracet zpět nahoru. Můj výraz obličeje byl asi dost hrozný, protože když mne viděl budoucí tchán, tak řekl, když mi to nechutná, tak ji jíst nemusím. Polévka byla odnesena a mně se moc ulevilo.

Od té doby jsem osvobozena od rybí polévky. Manžel ji vaří každý rok a děti, teď i vnoučata, si na ní pochutnají.

To je můj vánoční příběh, na který nemohu zapomenout.