Fejeton o nutkání

Pane Vrbo, se závěrem vašeho příspěvku naprostý souhlas.

Jendo, každý jistě známe nutkání kontrolovat při odchodu byt, tedy obsesi. Pokud to neděláme několikrát za sebou, je to v pořádku. Čím jsem starší, tím víc musím kontrolovat sama sebe, abych nezapomněla na důležité věci, což ovšem s nutkáním nemá nic společného. To je opatrnost. Egocizácký je strašné slovo. Tvé nutkání odbíhat každou chvíli k počítači dobře znám. A snažím se ho nekomentovat. :-)

Já jsem hrozný člověk. Sotva výjdu z domu už se mi hlavou honí myšlenky typu - je vyplý plyn, trouba, světlo, dveře všude otevřené, aby kocourek mohl ven. Pokud jsem kousek od domu, musím se vrátit. Jezdila jsem na kole 12 km do práce a v půli cesty jsem měla nutkavé myšlenky, jestli je doma vše v pořádku, ale musela jsem to vydržet, protože vrátit se nebylo možné. Ale vzpomínám si, že s tím bojovali i moji rodiče. Je zajímavé, že vždy bylo vše v pořádku, nikdy se nic nestalo. Děkuji za hezké počtení.

Mívám určitá nutkání, například si nějaký televizní zážitek při komedii nebo i návštěvu nějaké příjemné osoby si ještě znásobit dobrým jídlem nebo dokonce zakázanou sladkostí. Sleduji na sobě ale pokroky. Když tomu nutkání odolám, tak z toho mám poslední dobou už stejnou radost jako bych mu podlehl. A abych neměl nutkání se pak vracet třeba zpátky domů, že jsem zapomněl něco vypnout nebo zavřít, tak mám zase takový rituál, kdy si projdu před odchodem celý barák a při nástupu do auta si řeknu takovou básničku, která obsahuje klíče, léky, doklady, peníze, brýle, mobilní telefon, atd. To jsem naučil už i syny - manželka je ale nepolepšitelná - stále něco zapomíná a všude chodí pozdě. Má to v rodě. Její matka přišla ke třetímu vlaku stejného dne a vždy jí ujel. :) A pak se přiznám, že já, takový fanda hezkých žen, a Pekarová je moc hezká žena, tak když ji slyším, tak mám nutkavou touhu ji navštívit v poslanecké sněmovně převlečený za vrátného a pořádně ji nakopnout do zadku. Že bych to uskutečnil, to nehrozí, jen chvilku si s tou myšlenkou pohraju a je mi toho nádherně - pak si pustím hezkou muziku a jedu zase svůj normální den, který je plný informací z internetu. :)

Tak v současné době mám hned 2 nutkání na koupi dražších věcí. Tou první je fotoaparát, tou druhou elektrokolo. Obě ale mít nemůžu, tak se zatím penízky šetří a čas ukáže, co zvítězí. Jendo článek se mě líbí a ráda jsem si jej přečetla.

To pivo k fotbalu jsem si skutečně otevřel. Píši s trochou nadsázky. Když člověk žije sám, příliš o svých potřebách a nutkáních nepřemýšlí, ale podvědomě je uspokojuje.

Dost mě zajímá jestli jste si to víno otevřel a nebo Vás nutkání opustilo. Já když nutkám, tak to nutkání většinou poslechnu, protože by mi to nutkání rušilo v ostatních činnostech. Některé z Vašich nutkání mi ale jako nutkání nepřipadají. Dobré je přesvědčit se, jestli jste nezapomněl klíče. To se mi stalo a pak jsem měla nutkání ,ani nebudu psát jaké.

Ráda bych přispěla do diskuze, ale napadají mě pouze nutkání na hony vzdálené jakýchkoliv filozofických úvah. :-)

Opět jeden ze zajímavých a hezkých článků, vždy se na ně těším. Přeji autorovi, aby ho múza neupouštěla.

Pane Berko, díky za koment. Cukrovka je jedna z mála nemocí, která se mi zatím vyhýbá. S nadváhou vzhledem k věku už nebojuji. Když, jako každý týden, mířím v jeho závěru do kavárny na víno, rozum raději nechávám doma a podléhám příjemné emoci. Přeji jen příjemné dny s přáteli.