Již 150 let funguje metro v Londýně, britské metropoli, která byla v letech 1830-1925 největším městem světa. Při zahájení provozu první podzemní dráhy na světě 10. ledna 1863 mělo město asi tři miliony obyvatel, podzemní dráha měřila šest kilometrů a denně svezla na 26 tisíc cestujících. Dnes má více než osmimilionové město 11 linek s 270 stanicemi a s 402 kilometry drah je třetím nejdelším metrem světa po Pekingu a Šanghaji. Vagony v "The Tube" jezdí vlevo a denně jejich služby využije na 3,2 milionu lidí.
První reálné návrhy na vznik podzemní dráhy v Londýně padly v roce 1854, o několik let později zahájila firma Metropolitain stavbu a v roce 1863 se na šestikilometrové trati z Paddingtonu do Farringdonu konala premiérová jízda. Původní lokomotiva je dosud jedním z 350 tisíc exponátů londýnského muzea dopravy v Covent Garden.
Vlaky záhy v Londýně přepravovaly tisíce pasažérů denně a nový trend v hromadné dopravě napodobila o několik desetiletí později i další města: Chicago (1892), Budapešť a Glasgow (1896), Boston (1897) a Paříž (1900). Pražské metro jezdí až od roku 1974.
První strojky a eskalátory
Než se londýnská "The Tube" rozrostlo do dnešní velikosti, zažila řadu zlomových událostí. Šest let po otevření jel první vagon pod Temží tunelem, v roce 1905 byly první tratě elektrifikovány, o tři roky později se objevilo kruhové červenomodrobílé logo i první elektronické strojky na jízdenky. A třeba v říjnu 1911 se na Earl's Court zahájil provoz první dřevěný eskalátor, z něhož jedni měli panickou hrůzu a jiní sem naopak jezdívali za mnohahodinovou zábavou.
V důsledku většího počtu tras a sjednocení konkurenčních firem přispěchal v letech 1931-1933 Harry Beck s legendární schematickou mapou podpovrchové dopravy, která se přímo stala symbolem města nad Temží. Mapa byla interpretována i jako umělecké dílo: nejznámější je diagram "Velká medvědice" od Simona Peterssona, který v názvech stanic použil v roce 1992 jména slavných filozofů, umělců nebo vědců.
Válečný kryt i místo tragédií
V období druhé světové války byla nástupiště metra v letech 1940-1945 využívána jako kryty před nálety nacistických letadel, jedna trať byla dokonce uzavřena a Britské muzeem v ní uskladnilo ohrožené památky. V roce 1948 bylo metro, kde pracuje na 19 tisíc lidí, znárodněno.
Vedle řady stávek se metru nevyhnuly ani tragédie. V roce 1975 zemřelo v tunelu u Moorgate 43 osob, v listopadu 1987 uhořelo na King's Cross 31 lidí a 7. července 2005 zahynulo při sérii čtyř teroristických bombových útoků (tři v metru a jeden v autobusu) 56 lidí.
Nebývale roste počet cestujících: koncem 90. let přepravovalo metro kolem 800 milionů lidí ročně, miliardu přepravených překonala podzemka v roce 2007 a loni "The Tube" přepravilo na 1,2 miliardy lidí. Nejrušnější trasou metra je District Line se 60 stanicemi, nejvytíženější stanicí Waterloo s 82 miliony cestujících za rok. Nejhlouběji pod povrchem je zastávka Hampstead (58,5 metru), nejvýše nad úrovní země se tyčí viadukt Dollis Brook (18 metrů). Nejdéle bez přestupu – 1,28 hodiny – se můžete vozit na Central Line o délce 59,4 kilometru, nejdelší vzdálenost (6,26 kilometru) je mezi stanicemi Chalfont&Latimer a Chesham na Metropolitan Line.