Sylvie (67 let): Jsem vánoční vdova. Nikdo nechápe, jaké je to trápení

Docela vám rozumím, stalo se mi totéž před čtyřmi lety. Přesně týden před vánoci. Ten první rok jsme je chtěli zrušit, ale nedalo nám to protože jsme si uvědomili, že by si to manžel nepřál. Vždycky se na svátky těšil jako malé děcko a tak jsme se rozhodli je zachovat. Jasně že nám moc chybí a chápu že každý truchlí jinak a různě dlouho, ale mohu zodpovědně prohlásit, že mě z dlouhého truchlení dostaly moje kočičky. Nebýt jich, tak to snážím hůř, ale jsou tak skvělý a legrační, že mi to dává zapomenout.

Dobrý den, souzním s paní Ježkovou "nám provedli". Nesoudím, vyjadřuji pochopení. A moc se mi líbí to, že chcete pomoci v domově. Napište, když se Vám bude chtít, jak to na Vás zapůsobilo, dopadlo a tak... Držím Vám pěsti

Nejhorší se s tím vyrovnávají lidé, kteří se na někoho upnou. Láska se musí rozložit. Každý člověk je neopakovatelné dílo Pána Boha.

Paní Ladislavo, fandím Vám a smekám.

Milá paní Sylvo, nás,které jsme zažily to,co popisujete je kolem vás plno a každý se s tím musí vyrovnat po svém. Můj manžel zemřel před sedmi lety přesně týden před vánocemi.Už si na ty vánoce nevzpomínám,ani nechci . A když jsem se po třech letech začala po této ráně vzpamatovávat,přišla další . Trávila jsem víkend na chatě,už jsem dávno spala,když začal někdo bouchat. Byla to policie. Přišli mi oznámit,že můj mladší syn zahynul při dopravní nehodě. Mladá žena mu nedala přednost při odbočování vlevo. Byl na místě mrtev. Když jsem se ráno vracela domů, projížděla jsem kolem místa,kde se nehoda stala. A jezdím tam vždy,když jedu na chatu. Jeho kolegové tam na památku postavili pomník. A ona mladá žena,která to způsobila, měla ještě tolik drzosti,že mi napsala dopis,jehož závěr zněl, že zase bude dobře. Doufám, že se jí bude dokonce života vybavovat,že zabila člověka. Zůstala jsem sama,můj starší syn žije už 35 let v Bratislavě.Není to na konci světa, kdykoliv se můžu rozjet do Bratislavy. Mám skvělého syna a snachu a mohla bych se přestěhovat k nim,ale od doby co jsem v důchodu pracuji jako správce družstevního domu a ujišťuji vás,že je to nejlepší lék na smutek. .Fotografie manžela a syna mám všude, i za clonou v autě . A když pominu to,že jsem sama,jen s mojí milovanou jorkšírkou Betynkou,zažívám vlastně skvělé životní období. Jsem materiálně i finančně zajištěna a vlastně všechno můžu a nic nemusím.Život jde prostě dál.

Každý a jsme různorodí, se s tím musí , nebo se alespoň snažit, s tím vyrovnat po svém. Nejhorší je zatrpknout a litovat se. Nikomu, zejména sobě se tím nepomůže. Mladí bolest určitě chápou a chtějí pomoci. Přeji vám zase trochu radosti ze života a vykročení vpřed.

Každý má právo vyrovnávat se se svými city a trápením po svém. Velmi nemám ráda, když to se mnou někdo „myslí dobře“. Jako bych to já se sebou myslela špatně. Ovšem nelíbí se mi, že paní útočí na mladé. Oni za její ztrátu nemohou. A je pro mě nepřijatelné, že viní zesnulé za to, že odešli. Možná je výraz „nám provedli“ nadsázka a projev nezměrné bolesti, ale mně to zní hrozně. Líbí se mi komentáře pana Vrby a Brabce.

Také jsem ovdověla před třemi roky během vánoc, byly to nejhorší vánoce, které jsem, kdy zažila. Věděla jsem, že to jsou naše poslední, strávila jsem je v hospici u manželova lůžka, byla jsem s ním až do konce. Od té doby jsem během vánočních svátků sama, nemusela bych, ale děti moje přání respektují a jsem jim za to vděčná. Jsme spolu v kontaktu, voláme si, píšeme si, ale fyzicky jsem sama. Ty vzpomínky na poslední vánoce v hospicu se jsou opravdu hrozné a nikdy nevím, jak se mně pořadí se s nimi vypořádat. Ale jinak jsem vánoce vždycky milovala, nezanevřela jsem na ně, zdobím dům, peču cukroví a vánočku, zapaluji svíčky na adventních věncích, letos už zase šlo vyrazit na adventní akce..... A na štědrý večer chystám tradiční večeři a pod stromeček i dárky (některé si rozbalí vnoučata, až po vánocích přijedou a některé tam mám pro své dva pejsky, těm mimochodem chystám také jejich štědrovečerní menu), koukám na pohádky, prostě se snažím si to užít podle možností a jít dál. Co jiného zbývá..... Jsem šťastná za to, že mám hodné děti, krásná vnoučata a v rámci možností jsem zdravá..... A to je sám o sobě důvod k radosti.

Sama takovou zkušenost nemám, rodiče mi zemřeli na jaře a vdova nejsem. Každý to prožívá jinak a Bible doporučuje plakat s plačícími. Nutit někoho jásat se nedá. Na druhou stranu pokud to truchlící nezvládá a omezuje ho to na životě moc dlouho, je tu možnost brát léky. Nápad jít do domova důchodců je podle mne výborný, někdy neškodí porovnat své trápení s trápením někoho jiného. A potěšit někoho, kdo je také sám.

Zdravím,,,,se zájmem,ba i s dojetím jsem si přečetla příspěvek pana Vrby,mě zemřel tatínek také na Mikuláše,bylo mě 9 let....maminka zemřela 17.prosince,22.prosince jsme ji pochovali....ted jsem již čtvrtým rokem vdova a Vánoce vnitřně bojkotuji,trochu se jen přetvařuji kvůli dětem,vnoučatům a pravnoučatům....Přeji touto cestou nejen "íčkařům",ale všem lidem dobré vůle Vánoční svátky prožité i v této neklidné době v pohodě dle svých představ ale hlavně ve zdraví.