Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo
Ilustrační foto: Pixabay

Rozinky, čočka, sardinky... Co vše se na Vánoce shánělo

14. 12. 2022

Fronty, známosti, úplatky, podpultové zboží. To jsou výrazy, které v souvislosti s Vánocemi zmizely v propadlišti dějin. Ale většina lidí vyššího věku si pamatuje, že snaha připravit rodině bohatou vánoční nadílku a dobré jídlo byla tak trochu adrenalinový sport.

Osmdesátiletá Eva se nedávno vnučce pokoušela vysvětlit co znamenal pojem podpultové zboží.

„Prostě jsme si tak s dcerou a vnučkou povídaly, po čem jsme kdysi toužily a já zavzpomínala, jak jsem sháněla vánoční dárky a dobroty. Jak mi je nechávala takzvaně pod pultem kamarádka prodavačka v obchodním domě Prior v Ostravě. Vnučka nechápala. A pořád se ptala: proč ti je dávala pod pultem, proč to nikdo nesměl vidět? A mně došlo, že mladí už vůbec nechápou, že něco nebylo,“ říká. Sice není nadšená současnou podobou Vánoc, které se v mnoha rodinách změnily na hon za co největším množstvím dárků, zároveň říká: „Vždy se rozčílím, když se někdo mého věku tváří, že zapomněl na to potupné shánění čočky, rozinek, mandarinek, kvalitního masa. Co já se nastála hodin ve frontách.“

„Když se řekne Vánoce, vybavím si kubánské pomeranče. Jiné nebyly k dostání. Takže jsme byli vděční za kubánské. Tehdy měly socialistické země s Kubou družbu, takže nikdo nemohl remcat, že není exotické ovoce – soudruzi z Kuby dodávali pomeranče. Nešly loupat, měly tvrdou kůru, takže než jsem je opižlala nožíkem, všechna šťáva z nich vytekla. Jiné pomeranče několik let nebyly k sehnání,“ vzpomíná šestasedmdesátiletá Radka.

Nic se nezměnilo v tom, že v každé době lidé toužili mít na Vánoce něco lepšího, neobvyklého, kvalitnějšího než v běžných dnech, ať už se jednalo o jídlo, pití či jakékoli jiné zboží. Toužili po tom tak hodně, že byli ochotní stát fronty, nadávat, ponižovat se, dávat úplatky, hádat se, stresovat se. Komunisté v čele země měli zájem na tom, aby Vánoce nabraly konzumní podobu, protože jejich cílem bylo potlačit jejich původní význam – náboženský svátek. A tak se snažili právě na dobu Vánoc co možno nejvíc zboží zajistit. Přinášelo to poněkud bizarní situace.

„Na plakátech z padesátých let vidíme sovětského dědu Mráze, který veze banány, mandarinky, sardinky a další tehdy nedostatkové potraviny. Na obyvatelstvo to muselo působit až provokativně,“ říká historik Petr Koura. Později se ovšem soudruhům začalo dařit přece jen nějaké lepší potraviny na pulty dostat. Historik Martin Franc v této souvislosti zmínil pozoruhodný jev spočívající v tom, že tropické ovoce a suché plody jako například rozinky či oříšky se ve skladech musely uchovávat na období Vánoc. „Jižní ovoce se v 50. letech dováželo prakticky jen před vánočními svátky a když se dodavatelé omlouvali, že zboží mohou poslat až v lednu, stát objednávky rušil s tím, že po Novém roce už tropické ovoce nikdo nepotřebuje,“ uvedl.

Jinými slovy – banán či mandarinka byly spojené jen s Vánocemi a to jen pro některé.  Pro ty, kteří měli štěstí, že byli na správném místě právě ve chvíli, kdy je v nějakém obchodě dali na pult. Častěji však pro ty, kteří měli v obchodě známého, který je na ten pult nedal, ale schoval je právě pro ně.

„Tehdejší političtí představitelé si však uvědomovali, že zásobování vánočního trhu přispívá ke společenské stabilitě a záleželo jim na tom, aby v těch dnech byl přece jen větší výběr potravin než jindy,“ vysvětlil Martin Franc, který se věnuje historii ve spojení s takzvanou každodenností a jídlem.

Když se řekne Vánoce za socialismu, většina starších žen začne vzpomínat na legrační shánění věcí, které jsou nyní běžně dostupné.

„Já si pamatuju, že jsem jednou v prosinci kupovala za bony čočku v Tuzexu. Ale nechápu, proč jsem tak nutně potřebovala mít čočku. Vlastně ji moc nemám ráda. Ale čočka prostě nebyla svého času k dostání, tak jsem zřejmě chtěla na Vánoce udělal čočkovou polívku, abychom měli něco co jiní ne,“ říká se smíchem jednaosmdesátiletá Hana.

„Moje máma měla takovou tu plátěnou kostkovanou tašku na kolečkách. Pamatuji se, jak s ní vždy před Vánoci rejdila mezi dvěma samoobsluhami, které byly na našem sídlišti. Táta říkal té tašce RVHP, což prý znamenalo zkratku: ráno vyjedu, hovno přivezu,“ vzpomíná devětapadesátiletý Tomáš.

Ostatně, humorné jsou i vzpomínky těch, kteří si vybavují ty velké změny, které v zásobování nastaly po revoluci v roce 1989. Najednou jako by si všichni chtěli vše vynahradit, a tak začal hlad po všem takzvaně z dovozu. Lidé stále ještě  podléhali představě, že vše, co pochází z ciziny – tedy to co bylo dříve nedostupné – je zákonitě lepší. Dovozové zboží jim připadalo lepší  třeba jen proto, že mělo lákavější obaly. Co bylo české, bylo považováno za mizerné. A tak jeden prodejce kaprů si tehdy udělal z kupujících legraci a napsal si na reklamu, že nabízí české kapry z dovozu.

Každopádně debata na téma Vánoce za socialismu v lidech vzbuzuje humorné vzpomínky, které mnoho mladších lidí, jež tu dobu nezažili, nechápe. Je to docela vděčné téma na debatu ve společnosti. Jen jí není vhodné rozvíjet o Štědrém večeru či ve svátečních dnech, protože hrozí, že se při ní zúčastnění pohádají. Přece je je ještě dost lidí, kteří tvrdí, že všeho bylo dost a že bylo lépe.

 

nákupy Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Libuše H. a Libuše K., podepisuji se pod Vaše vyjádření. Pokud si někdo nepamatuje na nedostatek spotřebního zboží, což samozřejmě není životně důležité, tak si zřejmě ani nepamatuje na atmosféru strachu, která rozdělovala rodiny, ničila rolníky, živnostníky, umělce aj. a přiváděla do komunistických kriminálů ty, kteří chtěli žít ve svobodě. Také dnes je mnoho problémů, ale nikdo není za své názory perzekvován a kdo je v tísni, tak jeho ekonomické potřeby jsou dle zákona saturovány. Žádný politický systém není ideální. Ale jsem ráda za ten náš.
Libuše Křapová
Bylo to v letech 1967 – 1986 - prstýnky. První dítě jsem měla v roce 1981, sháněla jsem všechno, plenky se prodávaly myslím pouze deset kusů na jeden nákup.
Libuše Křapová
Margito, není problém si zjistit, jestli jsem si vymýšlela nebo to tak bylo. Všechno se dá ověřit.
Margita Melegova
Tak nevim, asi jsem zila v jine republice, vdavala jsem se v r.1966, v den vyplaty jsme sli do zlatnictvi koupit prstynky, nepotrebovali jsme zadne potvrzeni a objednat svatbu jsme sli asi za tyden. Ani kdyz jsme kupovali vybavicku nemusela jsem ukazovat zadne potvrzeni. Jen kroutim hlavou ze tato zeme mela dve ruzne republiky, mela jsem stesti zila jsem v te lepsi nebo to bylo tim ze jsem byla mlada a stastna tak jsem nemusela mit vsechno na co si tady stezujete.
Zdenka Koldová
Zdravím všechny íčkaře....plně se ztotožňuji s příspěvkem pana Vrby v 16,01.....ještě podotýkám,že začátkem 60 let nebyla k běžně dostání ani vlna na pletení,dobře si pamatuji,že když jsem chtěla uplést svetřík pro synka,tak jsem kupovala a párala takové silné bílé teplé ponožky a k tomu přidávala nějakou barevnou nitku
Libuše Křapová
Každý z nás si pamatuje to, co ho nejvíc zasáhlo. Já kromě jiného třeba i to, jak jsme jako děti dostávaly poukázky, na které nám rodiče mohli koupit kilo pomerančů. Ještě začátkem osmdesátých let si snoubenci mohli koupit snubní prstýnky jen když měli potvrzení, že se skutečně budou brát. I ke koupi obyčejných bavlněných plen pro základní výbavu novorozence byla nějaká omezení, už si přesně nepamatuji, jestli jsme se musely prokazovat těhotenským průkazem či jak to bylo. Stavební materiál, zařízení domácnosti, to všechno bylo problém sehnat. Výhodou nám bylo, že jsme byli mladí a nic jiného neznali. Netvrdím, že bylo všechno špatně. A také vím, že by se nyní dalo spousta věcí dělat jinak a líp. Jak nevím, nejsem politik. Co ale vím určitě, tak je to, že nechci, aby se vrátila dřívější doba. A také nikdo a nic mne nedonutí jen nadávat, na dobu, poměry, vládu. Já jsem optimista, a přesto, že Babiše volit nebudu, tvrdím, že bude líp.
Libuše Heulerová
Pro mne taky nebyly důležité nějaké sardinky, čočka nebo pomeranče, ale fronty se stáli na obyčejné zboží jako je prášek na praní, toaletní papír, hyg. věci pro ženy, dětské cvičky a taky dětské a kojenecké oblečení. V obchodě jsem po vystání fronty si mohla koupit jedny dupačky a košilku s kabátkem v jedné velikosti. Tak když bych chtěla další, tak to znamenalo další fronta. Nebyli bez fronty ani obyčejné špekáčky. Ještě co týkán cen potravin tak mám srovnání: v roce 1988 byl můj hrubý plat 2100,- Kč a máslo stálo 10,- Kč tak si to spočítejte!!!! Můžu pokračovat pomeranče 16,- Kč, citrony 10,- Kč, rohlík 0,30 Kč. Vím, že dneska to není ideální, když chybí nějaké léky a pod., ale vracet bych se nikdy nechtěla. To ani nepíšu, jak byli trestáni moji rodiče, kteří nechtěli dobrovolně vstoupit se svými 10 ha půdy do JZD.
Zuzana Pivcová
Už jsem tady určitě kolikrát za ty roky uváděla, že náš tatínek přišel po Únoru o stavební firmu a měnová reforma mu vzala i životní úspory. Jako rodina jsme se měli podprůměrně, hlavně, co se týkalo bydlení. Už mě ale docela míchá, jak se ta dřívější doba pořád posuzuje z hlediska pomerančů a banánů, později mandarinek. To byl nějaký takový přehnaný trend, považovat tohle exotické ovoce za důkaz toho, mít se dobře. My jsme jako děti s Marcelou také stály každá na jeden pomeranč a měli je v sobotu a někdy ve 12 zavřeli nebo vyprodali a na nás se nedostalo. Dnes bych se na to s prominutím vykašlala, abych posílala děti do nekonečné fronty na takový bezvýznamný luxus. Mimochodem, v NDR neměli jižní ovoce vůbec a mnohdy tam byly jen brambory, mrkev a rajčata. A přitom se po stránce ekonomické, zdůrazňuji, nikoliv politické, ti lidi tam měli docela dobře. Hlavně co do bydlení, zdravotní péče, školství atd. U nás to bylo o něco horší, ale i tak. Hlavně byly na naše výrobky přísnější normy a nedostal se k nám kdejaký šmejd. A ani se nikdo nepokoušejte mi tohle vyvracet.
Jitka Supová
Asi jsem vyrůstala a žila v jiné době, pamatuji si dobře vánoční sháňku, ale co je moc to je moc. Proč se nám snaží namluvit, že všechno bylo špatně? Nemuseli jsme mít kila čokolády, banánů a pomerančů, hlavně, že byla v rodině pohoda a klid. Dárky nemusely být super a drahé. My holky jsme většinou uměly šít, plést, háčkovat, uměly jsme si modely zvládnout samy. Vnučka dneska neumí nic a nechce umět, protože si všechno koupí, takže raději sedí s telefonem. Nemám nic proti technologii, ale mám pocit, že lidstvo se mění a rozhodně ne k lepšímu. Pan Martin a paní Jana, mluvíte mi z duše.
Jarmila Komberec Jakubcová
Je fakt, že sehnat banány a mandarinky byla občas fuška, ale bez toho se dalo žít. Že budu shánět základní léky jako jsou antibiotika pro nemocná vnoučata je o trochu horší. Třást se strachy zda budeme mít v zimě plyn, zda budu mít na zaplacení třeba nájemného či zda budu mít na jídlo? Já naštěstí zatím pracuji a mám slušný důchod, fungující rodinu ale už znám pár lidí, kteří to štěstí nemají. A to je horší než nemít čočku či oříšky a rozinky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?