Příběh nejen o dochvilnosti
Úvodní foto: autorka

Příběh nejen o dochvilnosti

20. 11. 2022

Studovala jsem ruštinu a němčinu na Pedagogické fakultě UK. Vyučující mě měli rádi, protože mě bavily lingvistické disciplíny a jako jedna z mála spolužáků jsem je dobře uměla.

Jednou mi řekla docela přísná ruštinářka: „Vás si pamatuju od přijímaček. Přišla jste pozdě.“ Reagovala jsem okamžitě: „Nepřišla.“ Paní doktorka se podivila; takovou odpověď nejspíš nečekala. S neochvějnou jistotou jsem jí sdělila, že jsem nepřišla pozdě nikdy nikam, natož na tak důležitou událost, jako jsou přijímací zkoušky. Byla to pravda, pozdní příchody nesnáším celý život.

Brzy nato mě vyučující vyhledala a vyprávěla mi, jak vše pokračovalo. Nedalo jí to a téma nadnesla mezi kolegy na katedře. Jeden moc hodný, asi 40letý pán, si vzpomněl. Když se rozhodovali, koho mají přijmout, nemohli si vzpomenout na mé jméno. V té době se nosily minisukně. Měla jsem úzké šaty. Když jsem si sedla, byly mi vidět kalhotky. I onen pan doktor řekl: „Ta s těma kalhotkama“.

Když mi to vyučující vyprávěla, současně jsem se smála a rděla. A samozřejmě jsem jí poděkovala. Bylo od ní moc hezké, že záležitost uvedla na pravou míru.

No, ještěže jsem tehdy o svém nedostatku na oblečení nevěděla. To bych, coby dívka plachá a cudná, ze samého studu ty přijímačky možná ani neudělala.

 

 

Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Milá epizodka. Dnes už nejsou dívky ani plaché, ani cudné. Nedochvilnost též nesnáším.
Irena Mertová
Věro, tedy ty se nezdáš! ... :-)
Marie Seitlová
Jsem dochvilná a nemám ráda čekání na opozdilce.
Věra Ježková
Děkuji vám. :-) Já ten správný čas taky občas nenacházím. Je to čím dál horší, chodím stále dřív. Už nejsem dochvilná, ale předchvilná.
Marcela Pivcová
Já se většinou snažím nějak si vypočítat čas, který bych potřebovala, abych tam, kam se mám dostavit, přišla včas. Nedaří se mi to! Většinou doslova doběhnu s několikaminutovým zpožděním. Mám-li cestovat nějakým hromadným dopravním prostředkem, vycházím z domova s velkým časovým předstihem, takže se mi stává, že pak na "svůj" autobus zbytečně dlouho čekám. Takže ten správný čas prostě nenajdu.
Zuzana Pivcová
Já jsem bohužel z těch, kteří chodí tzv. na poslední chvíli, i když nejsem ignorant. To ale neplatí u letiště, tam jsem s velkou časovou rezervou. Jednou se mi před lety zdálo, že jsem doháněla letadlo povozem s kravami. A co se týče pamatování si mé osoby? Nevím, proč, ale mě si odjakživa pamatuje a pozná každý. Jako pachatelku by mě všichni identifikovali. Děkuji, Věrko.
Jana Tulejová
Hezká vzpomínka.
Jitka Hašková
Věro, když mám s tebou sraz, tak chodím mnohem dřív než obvykle, protože mám zkušenost, že jsi všude někdy i o půl hodiny dřív. Já také nemám ráda nedochvilnost. Hezká vzpomínka.
Naděžda Špásová
Věrko, co nesnáším je nedochvilnost, ale vždycky to tak nebylo. Ne, že bych všude chodila pozdě, to ne, ale flámy se někdy protáhly a zaspat nebyl problém. Vyřešila to moje poslední šéfová na Barrandově, pohrozila mi, že pokud se nesrovnám, půjdu od ní pryč. To zabralo a od té doby je dochvilnost moje přednost a vyžaduji ji i od druhých
Dana Puchalská
Zajímavá vzpomínka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.