Nejraději mám triky s ohněm. Rád hořím, říká kaskadér Rudolf Bok

Děkuji moc za článek!! Jsem ráda, že kaskadér byl představen hlavně jako člověk - se svými radostmi, ale i s tím jak sám sebe vidí. A je vidět, že že pan Rudolf Bok má sebereflexi velmi dobrou a umí se na sebe podívat s nadhledem a humorem. A moc děkuji autorce článku - paní Boženě Hažové, které se to podařilo zachytit. Přeji dobré dny - autorce, redakci i čtenářům! A hodně dobrých skoků panu Bokovi.

A jako příklad, že kaskadéři musí mít k sobě i dobré spolupracovníky - tedy vlastně také kaskadéry, tak to mi vyprávěl pan Srstka i ten případ, kdy profesionální řidič přejel kaskadéra. I v tomto článku je o něm řeč. Tehdy to bylo vzhledem k natáčení toho našeho filmu "Cena zlata") - snad se tak jmenoval - už to nevím přesně. Skoro současně - byli z toho všichni smutní. Proto asi dělal Srstka ten nábor u mne - ale když mi to vyprávěl, tak mne tím nezískal, ale naopak odradil.

Jak jsem se já stal málem kaskadérem. To, že jsem dělal skoro deset let v televizi rekvizitáře, to už víte. V jednom válečném filmu měli partyzáni přepadnout Němce, kde před jejich kolonou jela hlídka na motorce s lodičkou, na které byl umístěn lehký kulomet. Partyzáni měli s malého vršku u cesty nejdříve svrhnout na tu hlídku kameny a až by ta hlídka s motorkou havarovala, tak je tiše zabít bodáky. Nesměli použít střelné zbraně, tím by se o útoku dozvěděla celá vojenská kolona, která měl být hlavním cílem útoku v této malé soutěsce. No a já ještě s kolegou jme měli ty "kameny" na tu motorku z toho vršku hodit. Chtělo to odhad, aby ty kameny spadly těsně před tu motorku (nejraději mezi tu lodičku a motorku), aby ji to zablokovalo. Jasně, že byly použity kameny z latexu a ty , jak známo, na zemi poskakují a zkazily už nejednu akční scénu ve filmu a proměnily ji v komedii. Tak se stalo i tentokrát a tak bylo s kaskadéry domluveno, že se to provede se skutečnými kameny. Nojo - kaskadéry - ty vojáky jsme měli, ale chyběl další kaskadér, který by s nimi spolupracoval a dokázal ty skutečné kameny na ně hodit. A tak Zdeněk Srstka mne požádal, abych to byl já - kdo ten první velký balvan na tu motorku hodí. Neustále mi mazal med kolem huby, jak jsem perfektně házel ty latexové kameny - jak přesně dopadly před tu motorku a pak se přidal produkční, že se tím stanu také tím kaskadérem a že za to dostanu zvláštní honorář. Já šetřil tehdy na cívkový magneťák z Tuzexu a to převážilo a utlumilo můj pocit sebezáchovy, že to může dopadnout blbě, že někomu tím ublížím. Nechal jsem se zblbnout. Srstka mi řekl, že jsme všichni pojištěni a že neponesu žádnou zodpovědnost za případné újmy na zdraví těch kaskadérů. Když mi Srstka vynesl sám na kopec ten správný kámen, který vážil asi 10 kg, poplival ho pro štěstí a pak i mne, tak se všichni rozprchli na svá místa a já tam zůstal sám. (Několikrát se zkoušelo nanečisto, kdy mám ten kámen hodit - v jakém bodu musí být ta motorka a kdy musím ten kámen odhodit, tam byl pro mne umístěn menší bílý kámen - v tu chvíli jsem měl ten svůj velký shodit na silnici). Tak se mi opravdově rozklepala kolena - byl jsem na tom hůře, než ten partyzán v té pravé válce. On mohl - měl zabít, já nesměl ani víc zranit kaskadéra. Kamera - pokyn do megafonu a už slyším její zvuk - už ji vidím - už je na značce - házím - dopadl přesně na tu lodičku vedle kulometu. Kaskadér za řídítky motorku strhla ke straně, všichni tři vojáci se válí po zemi v prachu - stop. Konec záběru - na první dobrou. Lodička má sice v sobě pořádnou proláklinu, hodnoceno pozitivně - to se vyklepe, ale za hrdinu jsem já. Srstka mne chválí - že jsem to udělal výborně - já jsem pobral honorář, ale sám se sebou jsem spokojen nebyl - nechal jsem se zblbnout - mohlo to dopadnout blbě. Srstka mi přesvědčoval, že kaskadéři k sobě potřebují i takové lidi, kteří nikdy nemusí být vůbec vidět, ale že na nich to závisí - musí pracovat na 100% a že bych to mohl s nimi zkusit - ne odmítl jsem to - rekvizitář - to bylo mé místo u filmu - klídek a ne tyto nervy, kde jde o život.:)

Musí být k tomu odvaha a kondice. Je to nebezpečné.

Jestlipak pan Bok padal i/jen na bok?

Pár kaskadérů jsem osobně zažila, když jsem pracovala na Barrandově, byla s nimi někdy i legrace. Bohužel, jsou vetšinou už v pánu. Pan Bok má charisma.

Moc zajímavé povídání, mám sice ráda adrenalin, ale to je i pro mě je to dost nebezpečné. Ale nebezpečí číhá všude i v obyčejném životě a každý si své vybere sám. Přesto kaskadéry obdivuji. Díky, Honzo, za nakouknutí do zákulisí kaskadérů.