V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek

Moc děkuji za zajímavý článek a fotografie, které ukazují krásu skutečně nedotčené přírody*

Paní Jano, nádherně popsaný nedotcený kus země. Jako bych se v duchu octla v jiném světě . A ve skutečnosti bych to i ráda zažila. Děkuji.

Poeticky jste nám ten neobyčejný koutek světa popsala i nafotila. Díky :-)

Pani Lenko, urcite je i u nas v Česku nescetne klidnych mist, je to v moznostech a chteni. A to spani v jine postylce take chapu. Ja teke babiccino zahradu milovala, mista za kulnou pod visni...

Mně stačí pobývat na ostrově tvořeném naší malou vesničkou,chodit do lesů okolo,tam se kochat přírodou. Nechce se mi trajdat po světě,spát v cizích nepohodlných postelích. To vše by mě bavilo za mlada,jenže to jsme mohli akorát tak prstem po mapě....To vyčítám minulému režimu nejvíc. Po r. 89 už byly děti,peněz nebylo až tolik, pak zase neustálá práce = vydělávání peněz a neměla jsem skoro na nic čas,jen na to nejnutnější okolo dětí a rodiny. No a nyní na stará kolena už není chuť opuštět brloh.

Děkuji za velmi zajímavé vyprávění o ostrově s mimořádně zachovalou přírodou.

Prohlížím si krásné fotografie neobvyklých koutů naší Země, výtvorů samotné přírody, a pro sebe vyslovuji přání, aby se nikdy nestaly předmětem nešetrného zásahu člověka.

Na ostrov Gomera se dostanete lodí z Tenerife. Vždy, když jsme s manželem chodili po večeři podél Atlantiku na procházku tak slunce zapadalo na Gomeře. Nádherný pohled.

A co takhle, koupit letenku jen tam a zůstat natrvalo.

V náruči vousatých starců s požehnáním tančících stařenek jsem se cítila mnohem lépe než v divočině naší civilizace. Každé vaše slovo bylo pohlazením po duši.