Staří jsou otužilí, mladí nic nevydrží. Je to mýtus nebo realita?

Moje děti v předškolním věku marodily každou chvíli, málem jsem kvůli rýmičce a kašlíku nejela na svatbu svého bratra. Beru rýmu a kašel v předškolním věku jako normál, syn s dětmi s tím má taky problémy, když to není nic horšího, tak věřím, že z toho vyrostou.

S otužováním je to stejné, jako u mnoha jiných věcí, dostáváme zprávy jen od těch, kteří ho přežili a jsou tedy vesměs pozitivní. Ti, co nepřežili na "apel placech" to polévání studenou vodou v koncentráku, ti zvednout ruku pro užitečnost otužování už nezvednou. Ono to platí stejně i o prospěchu pravidelného cvičení. Moje rehabilitační sestra mi řekla, že to má přesně statisticky zjištěno, že potíže s tělem mají jak sportovci, tak nesportovní lidé. A vrcholoví sportovci jdou do invalidních důchodů častěji, než ti nesportující. Na mou otázku? Zda je to tím, že si je umí na úřadech lépe vyběhat, než že by byli opravdu více invalidní", se srdečně zasmála a řekla, že i to je možné - že i tuho existuje dneska lobby - dříve jsme tomu říkali srozumitelněji - protekce, jsem dodal už já. :)