To je dnes hezky, že? Málo mluvíme s cizími lidmi. A je to škoda
Ilustrační foto: Pexels

To je dnes hezky, že? Málo mluvíme s cizími lidmi. A je to škoda

24. 11. 2022

Kdy jste se naposledy dali do řeči náhodně, jen tak, s někým neznámým? Kdo si vzpomene, je v menšině. Běžnější je nyní nové kontakty nenavazovat. A čím je člověk starší, tím mu oslovení cizích lidí dělá větší potíže.

Přece se nebudu s někým cizím dávat do řečí o počasí, copak jsem nějaký nudící se starý dědek? Tak nějak uvažuje mnoho lidí. Roli v tomto směru sehrála covidová doba a s ní související izolace, na níž si mnozí zvykli tak, že komunikují nadále raději virtuálně než osobně. Pak se na nás začaly valit zprávy o finanční krizi, o válce, což vyvolává pocit, že úplně nejlepší je zalézt do bezpečí svých domovů. Odstřihnout se od toho zlého světa, z dostáváme jen negativní informace, obklopovat se jen blízkými, rodinou, léty prověřenými kamarády. Což ovšem znamená ochuzení se o možnost získat nové známé, nové informace, tipy na novou zábavu.

„Uvědomil jsem si, že se vídám jen s dcerou, vnučkou a dvěma kamarády – bývalými kolegy z práce. Takže mluvíme stále o totéž, znám jejich názory, ničím mě nepřekvapí,“ říká osmašedesátiletý Pavel. Během pandemie mu zemřela manželka a prošel si těžkým obdobím. „Teď cítím, že bych se potřeboval trochu rozlétnout. Snad to nevyznívá špatně, ale rád bych poznal nové lidi, nová prostředí. Dokonce jsem si koupil zájezd do Řecka, poprvé v životě pojedu na dovolenou sám. Ale nejsem typ, který by se s cizími lidmi dával do řeči, neumím to, připadal bych si asi trapně. Vlastně ani nevím, zda se spolu nyní cizí lidé do řeči dávají, co se tak venku dívám, tak všichni koukají do mobilu. Mluví spolu jedině pejskaři v parku, ale já na zvířata moc nejsem, navíc v mém věku už by to nebylo rozumné, co kdybych umřel dříve než ten pes. Ale opravdu cítím, že bych potřeboval poznat nová prostředí, nové lidi s novými názory,“ vysvětluje.

Odborný časopis Journal of Personality and Social Psychology publikoval studii vědců z Chicagské univerzity, kteří se pokusili popsat současný jev – a sice, že lidé čím dál méně navazují řeč jen tak nezávazně, na ulici, v kavárně. Týká se to jak starších, tak mladých. „Pro psychické zdraví je důležité, když má člověk kolem sebe rozmanitost. Jenže v poslední době se o ni záměrně sami připravujeme. Vytváříme si sociální bubliny, komunikujeme virtuálně s lidmi, kteří mají podobné názory jako my. Je prokázáno, že navazování nových smysluplných vztahů dělá lidi šťastnější, přesto se většina z nás zdráhá nové vztahy navazovat, zapojit se do konverzace s někým cizím, zkusit konverzaci na hlubší témata,“ uvedl Nicholas Epley z Chicagské univerzity.

Na toto téma proběhlo několik výzkumů, nejznámější je ten, kdy američtí vědci hovořili s padesáti tisíci dobrovolníky z osmi zemí a vyptávali se jich, kdy naposledy vedli hovor s někým cizím, vyjma situace, které se týkaly jejich práce. Došli k závěru, že ti, kterým připadá normální dát se do řeči třeba s někým, kdo sedí vedle něj ve vlaku, jsou zpravidla vyrovnanější, spokojenější, než ti, kteří vyjádřili názor, že jim připadá nevhodné, jen tak s někým začít klábosit.

Vědci použili výraz vzdělávací rozmanitost, který vystihuje skutečnost, že i při běžném, zdánlivě banálním rozhovoru, se člověk může dozvědět spoustu nových a zajímavých informací.

„Nedávno jsem cestoval vlakem z Ostravy do Prahy a seděl se mnou v kupé takové legrační mladík s dredy, který děsně rychle bušil do notebooku. Asi jsem ho pozoroval, protože tázavě zvedl zrak a řekl, že mě asi ruší. Já na to, že ne, že ho jen obdivuju, jak si s tím ví rady. Dali jsme se do řeči, já mu vylíčil jeden problém, který jsem právě měl s počítačem, prostě jsem si tam cosi zablokoval. A on mi na tom svém ukázal, co zmáčknout, jakou kombinaci kláves použít. Zajímavě jsme si povídali o horách, ukázalo se, že stejně jako já prošel hory v Rumunsku. No a pak jsem doma zkusil zmáčknout to, co mi poradil, a světe zboř se, ten text se odblokoval,“ vypráví devětašedesátiletý Miroslav.

Samozřejmě, že je riskantní říct cizí dámě ve vlaku, že jí to sluší, že je dnes hezky a zeptat se kam cestuje. Musí se počítat s odmítavým pohledem. Ale zároveň se může vše změnit v příjemné nezávazné povídání. To ostatně platí, ať je člověku čtyřicet nebo sedmdesát.

Ostatně, jen si uvědomme, jak vstřícněji se chováme k cizím lidem, když jsme na dovolené v zahraničí. Stačí projít nějaké řecké letovisko a po pár dnech se i člověk, který se doma chová jako morous, zdraví s prodavači, číšníky, komentují společně počasí, teplotu moře. Na příjemné oslovení „How are you?“ v cizině zpravidla odpovíme mile. Tak proč se na podobný pokus o konverzaci doma tváříme odmítavě, nedůvěřivě?

Ve studii vědců věnujících se tomuto tématu je zdůrazněno, že hovor s cizím člověkem zpravidla přinese nové informace, které v nejbližším osobním okruhu nezískáme. Byť jde o zdánlivě banální hovor třeba s někým, kdo si k nám na horské tůře přisedl na lavici u bufetu nebo o člověka, se kterým sedíme v čekárně u lékaře. Nikdy totiž předem nevíme, co je ten dotyčný zač, co zajímavého dělá, o čem se s ním dá mluvit.

No ano, může se stát, že o ničem. Ale to přece nevadí. Že je to trapné? To je jedno, vždyť už se s ním nikdy neuvidíme, šlo přece jen o náhodné setkání.

 

 

přátelství psychika
Hodnocení:
(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Nikdy jsem neměla problém otevřít pusu a navázat být jen krátkou řeč v čekárně, v obchodě, na výletě, na školení atd. Často se mi i stává, že se na mě lidi obrátí s dotazem, když se někde nevyznají. Legrační je, když jsem na daném místě cizí a sama jsem ráda, že trefím, kam potřebuju. Je zajímavé, že když si lidi hodně dobře sednou na nečekaný, nezávazný rozhovor, ukáže se, že si rozumí i povahově a názorově. Někdy člověk líp pokecá s úplně cizím člověkem, kterého už neuvidí, než s lidmi, které považuje za letité kamarády. A jsou v životě i takové náhody, že člověk potká na naprosto neplánovaném místě člověka, který tam taky je víceméně náhodou, a oba nezávisle na sobě zjistí, že se chtějí zase někdy vidět a povídat si dál.... takové náhody asi řídí sám osud. Kdo ví.
Martin Vrba
Já si myslím, že "člověk moderní internetový" nemá vůbec problém navazovat i "obyčejný lidský kontaktní tradiční rozhovor", ale že mu ani ten nestačí a proto "skotačí" i na internetu. Že ten, kterému už ve škole říkali, aby přestal vyrušovat tím, že stále s někým při hodině mluví, se nezmění ani na stará kolena a že navazuje rozhovor úplně všude, kde jde. Tedy už ne tak často "v tanečních", ale v supermarketech, u doktora v čekárně, u výlohy, na stanici MHD, úplně všude. Zrovna naposledy ve středu jsem se dokonce rozhovořil u stolu v DBK, kdy jsem čekal, až manželka přinese jídlo, s jednou maminkou v mém věku, s její dcerou a s její dcerou - tedy hned s třemi generacemi. :) A během pěti minut jsem se dopracoval ve všeovecném veselí až k tomu, že mi bylo od nich nabídnuto ochutnat i jejich jídlo. Malou holčičku jsem obdaroval plyšovou myškou, která byla nakoupena původně pro mou vnučku a pak už jsem se rozloučil a papal své jídlo s manželkou. Ne - navazovat kontakt mi žádné problémy nedělá. Byly však doby, kdy mi vadily i pohledy druhých lidí, člověk musí být sám v dobré psychické pohodě, aby dokázal pobavit ty ostatní a tak musí mít pochopení i pro ty druhé, kterým není zrovna "HEJ" a netlačil je ke komunikaci, když se jim nechce komunikovat - to totiž také patří ke komunikaci - vynechat ji - nevnucovat se a spíše třeba jen pohledem dát najevo - "tuším, že nemáš zrovna svůj den - bude ale zase lépe". Snad už to bude zítra ČLOVĚČE!
Danuše Onderková
Nemám problém hovořit s cizími lidmi, ale už se mi stalo, že ke konci hovoru přešli na víru. V tom případě honem ukončuji hovor. Ale jinak problém v tom nevidím a celkem pěkně si popovídáme.
Jan Ciprys
Dnes je zlá a špatná doba lidé jsou uspěchaní,zamračení.Před 20-30 léty bylo líp jsem pejskař měli jsme tady na sídlišti takovou velikou louku a tam se scházeli pejskaři ze širokého okolí.CHlapi se bavili o práci,sportu kde je dobré posezení.Ženské probírali vaření ,děti a to kolem nich.Psi běhali a hráli si mezi sebou no prostě pohoda.Dnes každý drží svého psa na vodítku a nedovolí aby si pohrál s jiným psem protože není socializovaný a to samé platí pro lidi.Byl jsem na procházce v lese seděl na lavičce a pozoroval okolí.Šla kolem paní a měla na vodítku pěkného pejska když jsem jí ho pochválil nedočkal se poděkování ale arogantního upozornění at neobtěžuji že zavolá MP. No holt žijeme v jiné době.
Jarmila Komberec Jakubcová
Popsala jsem níže svůj zážitek s navazováním hovorů s neznámými lidmi se svojí kamarádkou. Já pokud mi někdo osloví odpovím, ale sama nikoho neoslovuji pokud to není nutné.
Lenka Kočandrlová
Ráda se dávám s cizími lidmi do řečí,kdekoliv.
Anna Potůčková
Tak naposledy jsem s cizími lidmi navázala řeč u nás na vánočních trzích. Nejvíce s jednou paní, která prodávala své nádherné perníčky. Měla stánek hned naproti našemu stánku a jak tam měla za sebe záskok tak si přišla "pokecat" za námi. A nebyla to jen ona. Nemám vůbec žádný problém navázat řeč s někým cizím. Nejlépe to jde v čekárnách u lékařů, v dopravních prostředcích apod.
Jana Šenbergerová
Ráda si povídám s lidmi známými i neznámými. Když chodíme nakupovat, prohodím cestou slovo s kdekým, často s lidmi, kteří žijí sami a nemají nablízku nikoho, s kým by si mohli popovídat. Zajímavé je, že přitahuji lidi ve vlaku, asi nějak cítí, že si se mnou mohou popovídat. Užívám si slovní i mimoslovní setkání s dětmi. Holčičkám pochválím parádu, klukům, jak jsou šikovní, když řídí nějaký dopravní prostředek. S dětmi v kočárku hrávám hru Kuk! a vždy se u toho bavíme oba, aniž bychom používali slova. Většinou jsou velmi "komunikativní", i když ještě ani neumí mluvit. Občas se i mezi nimi najde někdo, kdo mi dá jasně najevo, že se se mnou bavit nehodlá. Respektuji to.
Margita Melegova
Promluvim na pejska na nasem sidlisti, jinde uz moc nechodime, pochvalim a to je nejlepsi zpusob jak se dat do reci s cizimi lidmi, obycejne ve mne pejsek citi kamarada na hrani, panicek nebo panicka se omlouvaji, ze na mne skace, sdelim ze je pro mne poteseni si s pejskem hrat a vubec mi to nevadi co novy kamarad predvadi. to majitele uklidni, vim, ze na pristim setkani potahne pejsek majitele/ majitelku na voditku ke mne. Muj muz rika, ze se ve mne psi mama nezapre a zatim co ja si uzivam kamarada jednim uchem poslouchat o cem se majitele pejska bavi s manzelem. Takovym zpusobem jsme navazali hodne kontaktu po prestehovani do bytu, vetsina pejskaru jsou komunikativni lidicky a maji hodne pejsky, ale je i druha skupina a te se vyhybam a s jejich pejsky se tezko navazuje kontakt, oba nejsou dostatecne socializovani.
Libuše Křapová
Patřím k tě, co se rozpovídali až s přibývajícími roky. A čím jsem starší, tím jsem ukecanější. Ovšem oslovuji jen ty, u kterých cítím možnou odpověď. Většinou to skončí tak, že si dobře popovídáme.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA