První rande. V šedesáti se ho bojíme víc než v sedmnácti

No jo, paní Evo, závěrečné příklady jsou "jenom" pro společné bytí, nikoliv pro ulovení někoho, kdo by se o mě postaral a převzal zodpovědnost i za moje dýchání.

Na prvním randeti se v tom věku, o němž je řeč, potkají dva lidé, kteří mají jednu ve společnou. A sice to, že žijí sami. Jistě, o svých zálibách si napsali. Ráda čtu ale může znamenat plno informací, které se druhému odkryjí až při bližším pohledu. Může to znamenat, že za knihy ztratím první i poslední peníze. Ale i to, že čtu úplně všechno a že čtu denně. Místo procházky, místo vaření, místo úklidu. Že mám ráda zvířata, může znamenat různé. Že je doma vše podřízeno němé tváři, že v mém bydlení je těžko uklidit a pro člověka i žít. Že mohu chodit po oblečená toliko do sportovního a postaršího. Atd atd. Proč tedy ten protějšek nepotkat raději rovnou na vycházce jako pejskařka pejskaře? Jako cyklistka cyklistu? Jako výletnice výletníka...?

Trefa hřebíku na hlavičku. Přesná.

Čím více druhému nabízíme, tím více ústupků pro svoji záchranu později děláme.

Koukám, že jsem už tak "uvolněnej", že už nerozlišuji ani "z" a "s": (z nějakým) :)

Paní Evo, ani ty páté nebo i ty desáté schůzky nemusí být tragické. Copak jsme je považovali v mládí za tragické? Hlavně je nesmíme - ty schůzky i sebe i případné partnery brát tragicky a nesmí být v nich křeč, že musí dopadnout z nějakým šťastným koncem ve všech významech. Brát to tedy jako jenom jako další setkání v řadě a dokonce bych doporučoval to i jen předstírat, že to tak je - i když dotyčný na to hledí s nadějí, že už konečně někoho k sobě najde. Když nejde o život, tak je všechno jen brnkačka a kdo už měl v životě na kahánku nebo byl s blízko člověka, který už byl na návštěvě na druhé straně - tak bere život teprve správně.

Některých věcí bych už v důchodu chtěla být ušetřena. Větší operace, schůzky s nějakým pánem, malování celého bytu, stěhování, zásadní výměny nějakého většího spotřebiče. Přítel přijede, odjede, máme oba svůj život. Z náhodného setkání dvou lidí vznikl kvalitní neplánovaný letitý vztah, což je terno. Jsem spokojená doma sama, v létě na chalupě, děti bydlí blízko, i když se denně nevidíme, dělám, co mě baví a nenudím se, jen zdraví aby se nezhoršovalo. Cíleně hledat a podřídit tomu veškeré úsilí? To radši udělám něco užitečného. Když to má člověka potkat, tak ho to potká. Musí být hrozné se každou chvíli připravovat na setkání s dalším novým adeptem, kontrolovat si, zda jsem si neměla radši vzít jinou kabelu, připravit si v duchu, o čem mluvit....ve finále, když to dopadne, potom řešit, kdo se ke komu nastěhuje a vlastně každý musí slevit ze svého soukromí, pohodlí, a ošklivé řečeno, přidělá si práci. Žena musí vařit...dřív si objednala pizzu a když se jí chtělo, odpoledne si klidně četla. Muž si musí srovnávat svršky, umýt si hrnek od kafe, zatímco dřív ten úklid u sebe moc neřešil....není to u mě lenost, ale prostě spokojenost s tím, jak to mám. Těm, co ta rande absolvují ve snaze někoho potkat, samozřejmě přeju, aby to vyšlo co nejdřív....jít na páté, desáté, atd rande, to musi člověka fakt zmáhat....

Některých věcí bych už v důchodu chtěla být ušetřena. Větší operace, schůzky s nějakým pánem, malování celého bytu, stěhování, zásadní výměny nějakého většího spotřebiče. Přítel přijede, odjede, máme oba svůj život. Z náhodného setkání dvou lidí vznikl kvalitní neplánovaný letitý vztah, což je terno. Jsem spokojená doma sama, v létě na chalupě, děti bydlí blízko, i když se denně nevidíme, dělám, co mě baví a nenudím se, jen zdraví aby se nezhoršovalo. Cíleně hledat a podřídit tomu veškeré úsilí? To radši udělám něco užitečného. Když to má člověka potkat, tak ho to potká. Musí být hrozné se každou chvíli připravovat na setkání s dalším novým adeptem, kontrolovat si, zda jsem si neměla radši vzít jinou kabelu, připravit si v duchu, o čem mluvit....ve finále, když to dopadne, potom řešit, kdo se ke komu nastěhuje a vlastně každý musí slevit ze svého soukromí, pohodlí, a ošklivé řečeno, přidělá si práci. Žena musí vařit...dřív si objednala pizzu a když se jí chtělo, odpoledne si klidně četla. Muž si musí srovnávat svršky, umýt si hrnek od kafe, zatímco dřív ten úklid u sebe moc neřešil....není to u mě lenost, ale prostě spokojenost s tím, jak to mám. Těm, co ta rande absolvují ve snaze někoho potkat, samozřejmě přeju, aby to vyšlo co nejdřív....jít na páté, desáté, atd rande, to musi člověka fakt zmáhat....

Jééé - dostal jsem nápad. Na setkáních sourozenců a jejich manželů a dětí a vnoučat hrajeme různé vědomostní hry a mne nyní napadla myšlenka, že by byla dobrá hra na první schůzku - úkol by zněl PŘIPRAVIT SI PRO PARTNERA TAKOVÉ RANDE. No a já si to zkusím tady nanečisto tady u nás na Íčku.. Určitě bych chtěl, aby si byla partnerka jistá a cítila se dobře, tak bych měl sice v zásobě pár typů, kam jít a co dělat, ale nechal bych jí rozhodnout, kam by chtěla jít. Do kapsy bych si dal "připomínáček", abych se připomněl, že když bude mít partnerka chuť něco vyprávět, abych jí nechal povídat, nebral jí řeč (můj zlozvyk), ale abych byl vždy připraven jí v něčem doplnit, kdyby byla třeba nervózní. Musel bych najít i sám různá témata, abych byl připraven sám převzít iniciativu a dokázal ji bavit třeba i sám, kdyby byla nesmělá. Ta schůzka by měla několik částí. Budu si myslet, že máme třeba jaro, tak bych ji vzal až do ZOO na parníku. Parník se pohybuje, není problém s mobilitou, Praha se před pohybuje sama, Vltava teče, řeč se povídá, hluchá místa v debatě vyplní zvuky kolesového parníku (poznámka: nastudovat si významné stavební památky po toku - nezabíhat do detailů - působil bych usedle - to nejsem). Určitě bych partnerku mile překvapil, kdybych vytáhl z batohu osobně připravené svačinky - ale jaké - nebyly by řízky už moc familiární? Co myslíte? Ty bych vytasil tedy až podle situace. Během plavby bych se snažil partnerku humorným způsobem seznámit se svým životem, že jsem se v první třídě počůral, bych prozatím ponechal až na nějakou třetí - čtvrtou schůzku. Už během té plavby bych snad poznal, zda nenudím, zda má cenu se drápat do kopců ZOO k horním pavilonům. Kdyby to byl smíšek (tedy ideál pro mne), tak bych jí vyprávěl ten příběh "Jak jsme upekli hada". V ZOO je několik restaurací a tak bych tam zvolil i oběd. Zpátky bychom jeli autem, které bych si už den předem někam přistavil k ZOO. Podle nálady a chuti a fyzické kondice bych měl připravené lístky na nějakou divadelní komedii, nebo třeba jen projížďku noční Prahou, kdyby byla z venkova, určitě by to ocenila, jasně že bych měl měl připravené kazety s několika druhy hudby z let 60. abych si já i ona myslela, že je ta doba zpátky - když si to oba budeme přát - tedy zněly by cestou naše i světové HITY. Sám bych o nemocech nemluvil, ale kdyby se partnerka potřebovala "ze svých třeba i vyplakat", tak bych jí nabídnul nejen kapesník, ale i rameno a kdyby byla skvělá a chtěla, tak bych jí nabídl i přespání a ze svých nemocí se i vyležet u mne hned na prvním randeti - doma bych měl určitě nějaké pohoštění a co bych servíroval, aby se mi z toho ta holka nepoblinkala? Myslím, že taková šunka od kosti krájená na jemné plátky z vychlazené lednice s okurčičkou a se skleničkou vínečka by náladu nezkazila. A pak už by šlo třeba si zahrát i na hádání psaných písmenek a slovíček na holá záda obrácenou tužkou. Vidíte . nic jsem na tom nezměnil - tak bych se seznamoval v mládí i nyní. V podobném duchu udělám tu hru pro širší rodinu na oslavách Martina - každý bude muset napsat jak by to rande připravil nebo na jaké rande s jakým programem by byl rád pozván. Máme v kolektivu zastoupení od 3 let - 80 let. To bude srandy zase kopec - no kachna se bude taky smát. :)