„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři
FOTO: Radovan Cakl

„Nechval dne před večerem.“ Co má přijít, může přijít i po chutné večeři

18. 10. 2022

Bez chladu bychom nepoznali, co je teplo, bez zla bychom nepoznali, co je dobro, stejně jako bez prožité bezmoci, bychom nevěděli, co je to být v plné síle. Všechno odchází i přichází v pravý čas. Někdy, když to nejméně čekáme, jindy po dlouhém čekání, a tak tomu bylo i u mě.

O létě 2020, plném zdravotních potíží ve spojitosti se streptokokem na plicích jsem už napsala dost. O sluncem zalitém létě 2021 také, včetně koupání v Jizeře do přelomu září října, a v té době jsem neměla ani tušení, co ještě v tomto roce a v první polovině roku následujícího, přijde.

V půli října, při večerním sezení v pohodlném křesle, ve kterém běžně nesedávám, aniž bych tomu věnovala pozornost, mě lehce „píchlo“ v bederní páteři. Druhý den, jak blesk z čistého nebe přišlo bolestivé ráno. Od žlučníku, přes segment náhrady plotýnky a titanové fixace, připevněné čtyřmi vruty do obratlových těl (2004), přes břicho, až horní hranu pánevní kosti, skrz kyčelní kloub, proudila silná, jednolitá bolest do všech stehenních svalů a končila nad kolenem. Následující dva měsíce jsem spolykala všechny možné prášky proti bolesti, mazala se celou řadou zaručeně spolehlivých mastí a gelů, ale nic nepomáhalo. Neúčinnost "chemie" mě utvrdila v názoru, že cpát do sebe něco, co do mého těla nepatří, že tudy cesta nevede a s přírodou to nemá nic společného.

Soukromě jsem si našla výbornou fyzioterapeutku, ale ani ona, po fyzické stránce, spouštěč bolesti neshledala, neboť ohnout se s propnutými koleny, dlaněmi až na zem a zpět nahoru jsem bez bolesti zvládla v pohodě, ale stát vzpřímeně, protáhnout se, nebo ležet, nebylo pro bolest možné. Dva měsíce jsem spala v kleče, střídavě u postele, s tělem položeném na posteli, nebo na gymnastickém míči, případně chvíli v leže na boku stočená do klubíčka. Zcela bezmocná a vyčerpaná spánkovým deficitem, jsem jen slyšela, jak jsem to s tou koloběžkou, případně koupáním „přepískla“ a tím v sebe sama pomalu ztrácela důvěru, kterou jsem si bělem léta vytvořila.

Vánoce jsem přetrpěla jakž takž, nechtěla jsem obtěžovat a po Novém roce jsem zašla za praktickou lékařkou. Po třetím obstřiku analgetiky, do oblasti bederní páteře, bez následných známek sebemenší úlevy, mě paní doktorka chtěla poslat do nemocnice. S představou, že tam nebudu mít podmínky pro spánek, které jsem si mohla vytvořit doma, volila jsem nabídnutou návštěvu neurologické ambulance. Paní doktorka, která mě léta neviděla, tak stejně jako manžel a kamarádky usoudila, že se jedná o fyzické přetížení organizmu. Po zběžném vyšetření, bez RTG, mi dala žádanku na obstřik kortikoidy pod kontrolou CT v oblasti bederní páteře. Jakmile jsem slyšela kortikoidy, zbystřila jsem, naskočila mi husí kůže a obstřik jsem k nelibosti paní doktorky odmítla.

A to byl teprve začátek února, čtvrtý měsíc v bolestech a bez světýlka na konci tunelu.

Jelikož se po určitých zkušenostech považuji za přírodního člověka, nikoliv chemického robota, jala jsem se na internetu hledat alternativu a našla jsem. Dočetla jsem se, že v Litomyšlské nemocnici pod kontrolou CT aplikují do páteře, ke kořenu nervu, ozón, takzvaná ozonoterapie a dál i informaci, že po první aplikaci žádný zázrak nečekat, po druhé aplikaci zlepšení a po třetí bez bolesti. Pokud ale i třetí je bez efektu, což nelze vyloučit, další neaplikují (třikrát a dost :-)). Problém však byl, že bez předcházejícího CT, případně MR vyšetření, nelze aplikaci provést. Kdo mi napíše žádanku, když je vyšetření tak drahé, napadlo mě. Ale nakonec, i přes nelibost k mému odmítnutí kortikoidů, byla paní doktorka tak hodná a žádanku mi napsala.

Zlatý internet! Hledala jsem MR s co nejkratším termínem vyšetření a našla. V nemocnici Pardubice s termínem tři týdny, s „červeným tlačítkem“, to znamená, když některý pacient, například z důvodu respiračního onemocnění, vyšetření zruší. Okamžitě jsem se objednala i na ozonoterapii, s objednací lhůtou šest týdnů a čekala. Stal se zázrak. Za čtrnáct dnů, tedy o týden dříve, červené tlačítko zafungovalo a syn mě vezl do Pardubic. Největší úlevou pro mě bylo, že výsledky byly negativní, neurochirurg v nemocnici Na Homolce, který mě před osmnácti lety páteř podruhé operoval, další operaci vyloučil jako nepotřebnou a tak dál ve vzduchu visel otazník, kdeže je původ mých nekonečných bolestí. Druhý zázrak se stal, že na namísto v druhé polovině března, jsem za týden po MR, ze stejného důvodu, ale o tři týdny dříve, v druhé polovině února, jela do Litomyšle na první ozonoterapii. Sezení mi nedělalo větší problémy, tak jsem jela autobusem. Ale ta muka po výkonu, než jsem prošla nemocničním parkem a zpět na autobusové nádraží, i když to není daleko, se nedají ani popsat, a tak na druhou a třetí aplikaci už mě opět vezl syn.

Byl konec února a ze zahrady vinná réva volala, že je nejvyšší čas na ostříhání a velkoplodá ostružina ostříhat staré výhony a nové vyvázat. Pomalu jsem začala zjišťovat, že práce odvádí moji pozornost od bolesti a opatrně jsem začala i s jízdou na koloběžce. Jen chodit vzpřímeně, delší dobu stát na místě, nebo ležet, stále nebylo pro bolest možné. A tak jsem dál různě hledala další možnosti vyléčení. Nakonec mi pomohla kadeřnice, když jsme u ní byli na ostříhání, že prý maminku vozila do Semil, do soukromého rehabilitačního centra MUDr. Miroslava Holuba, odborníka se čtyřicetiletou praxí v čínské medicíně. I když jsem po první aplikaci ozónu nepatrnou úlevu cítila, tak v mezičase, mezi první a druhou dávkou ozónu, jsem absolvovala v daném RHB centru šestkrát akupunkturu, čítající na jedno ležení na boku cca deset jehliček.

A byl tu začátek května, zahrada volala stále častěji a hlasitěji, bolest však ustupovala o poznání pomaleji. Trochu jsem uhrabala vertikutátorem trávníky, trochu uklidila skalku nad jezírkem, z rabátek odstranila zašlou krásu loňské květeny a připravila pro novou výsadbu. Cestou z poslední akupunktury jsem v zahradnictví u Vovsů v Radostné pod Kozákovem koupila meruňku a broskvoň a zasadila je, a tak dále, a tak dále.

V půli května jsem absolvovala poslední ozonoterapii. Přes přetrvávající noční bolesti, přestože to bylo velmi náročné, jsem se při dení práci na zahradě těšila na léto. Přiblížil se Letní slunovrat a jako mávnutím kouzelného proutku jsem po dlouhých osmi měsících spala celou noc bez bolesti a rovněž bez bolesti se vzbudila do prvního letního dne.

Spouštěč bolesti jsem se v mezičase samozřejmě dozvěděla, pochopila, proč mi nepomáhalo ani WH dýchání, které jsem ani na krátký čas nepřerušila a jen jsem věřila. Ale i kdybych vám prozradila, co mi pomohlo, stejně byste mi to nevěřili.

Léto 2022 bylo opět nádherné, zalité sluncem, prožité koupáním v Jizeře, jen tak mimochodem stále trvajícím do dnešních dnů, ježděním na koloběžce „kolem komína", vařením marmelád z jahod, ostružin, meruněk, zavářením okurek, vše z vlastní zahrádky, atd atd.

Musím zaťukat, od té doby mě nejen ne-moc míjí, energie mám na rozdávání, tak co víc si od života ještě můžu přát ♥

          

Můj příběh zdraví životní postoj
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
VANDA Blaškovič
Paní Hanko Kašíková, rozesmála jste mne, máte pravdu, někteří tady vědí "vo co go"...:)
Věra Lišková
Dnes se o tom píše na seznamu, víc než polovina bolestí zad je psychosomatického původu. Oslabení těla stresem, starostmi nebo jednostranným zatěžování svalu námahou . Možná od každého trochu. Myslím, že Jitka chtěla sdělit, že pohoda myslí je důležitá a každý si ji vytváří podle svého.
Jitka Caklová
Zuzko, je to tak, naprostý souhlas. Jen pro mě Andělíček strážníček není ten okřídlený, který nade mnou bdí, ale jsem to "JÁ" (moje nitro), kdo o mém těle spolurozhoduje ♥
Jitka Caklová
Mě jste nerozčílila, neboť jste ve shrnutí na sebe prozradila víc než by se vešlo do dlouhého článku, aniž byste si to možná uvědomila a to mě ušetřilo jakéhokoliv rozčilování. Naštěstí mě záda celých osm měsíců nezabolelA a nebolí mě ani teď a není to tím, že bych byla mrtvá, nebo v posmrtné ztuhlosti, ale právě naopak. Pravdou ale je, že kritika se píše snadněji, než článek o čemkoliv.
Zuzana Pivcová
Děkuji za článek, každá nemoc má svůj důvod a svůj spouštěč. A co je u jednoho tak, je u druhého jinak. Takže i kdyby tu Jitka odkrývala své duchovno, stejně by to na nás ostatní nezabíralo. Věřte, že je nejlepší hledat si se vší vírou svou cestu, jako to dělám já také. Ať jsme třeba ti druháci, kterým je těžko vysvětlit látku byť třeba jen páté třídy. Snaha se cení. A upřímné jednoduché Andělíčku, můj strážníčku má stejnou hodnotu jako afirmace typu Miluj svůj život.
Hana Kašíková
Jejda, jsem Vás asi rozčílila a to jsem nechtěla. A ostatní evidentně pochopili o čem píšete, takže závada je asi na mém přijímači. Já prostě musím mít vše sděleno, vysvětleno, potvrzeno :) Protože pro člověka, který Vás nezná /evidentě ti co Vás znají, tak ví "vo co go"/ se dá článek shrnout takto - bolely mě hodně záda a teď už mě nebolí. Proč mě začaly bolet Vám neřeknu a co mi pomohlo, tomu byste nevěřili.
Jitka Caklová
Nemusí to být zajímavé, hlavně když to bude o NĚČEM, ne jako můj článek o NIČEM :-)
Hana Kašíková
Nemám co zajímavého sdělit, tak nepíšu :)
Jitka Caklová
Ráda bych si paní Kašíková přečetla pár Vašich článků O NĚČEM :-) :-)
Jitka Caklová
Ano správně paní Kašíková, ODSOUDIT a UPÁLIT, jako se to dělo v sedmnáctém století ve Velkých Losinách :-( :-(

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%