O křehkosti stáří
Ilustrační foto: pixabay

O křehkosti stáří

10. 10. 2022

Téma následujícího článku jsem měla v hlavě dlouho. Přemýšlela jsem, jestli se hodí na tento portál. Je přece pro aktivní seniory. Téměř všichni se v příspěvcích prezentují a jsou prezentováni jako plní elánu, činorodí, optimističtí.

Je to jistě povzbuzující, podnětné pro ostatní čtenáře. Tento portál je jedinečný. Umožňuje lidem uplatňovat některé zájmy, najít si přátele, nabízí spoustu zajímavých článků, informací a fotografií. Někdy se mi ale zdá, že je zde až příliš optimismu. Vždyť stáří není jen radostné.

Když jsem byla hodně mladá, myslela jsem si, že staří lidé jsou psychicky silní. Zocelení životem. I to, že už jim na něm ani moc nezáleží. Už mnoho let vím, jak jsem se mýlila. Stále více vnímám, jak je stáří křehké a zranitelné.

Viděla jsem, jak stárne maminka. Několik let poté, co onemocněla Parkinsonem, se musela přestěhovat do domova pro seniory. Doma se bez pomoci už neobešla. Ubývaly jí síly. Sotva chodila s oporou, pak už vůbec ne.  Hodně zhubla – na lůžku byla sotva vidět. Moje vždy statečná maminka jako by v posledním roce všechno vzdala.

„Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk.“ Sofokles

Také já cítím, že stárnu. Některé věci mi připadají obtížnější. Nebývala jsem moc bolestínská. Celý život jsem věděla, že se na sebe můžu spolehnout. Čím jsem starší, tím víc mě znepokojují záležitosti, které jsem dřív zvládala snadno. Jsem víc nejistá. Nejspíš nakonec vždy všechno zvládnu. Líp, nebo hůř. Protože mi nic jiného nezbyde. Nemám však objektivní důvody k přílišnému optimismu.

Výzkumy dokládají, že optimismus má genetický podklad, je ale ovlivněn i zkušenostmi. Na rozdíl od optimismu je pesimismus dle některých vědců naučený na základě špatných zkušeností. Jednou z důležitých otázek je vztah optimismu ke skutečnosti. Někteří psychologové uvádějí, že šťastní lidé podléhají tzv. pozitivním iluzím, to znamená, že skutečnost vnímají zkresleně, nadhodnocují vlastní možnosti kontrolovat běh událostí ve svém životě a nahlížejí na svou budoucnost nereálně optimisticky.

Patřím k těm, kteří na svět pohlížejí s realistickým skepticismem. Což ovšem neznamená, že se neumím radovat z každého dne a těšit se na dny další. Dřív jsem viděla svět optimističtěji, změna přichází se stářím.

Nejspíš je obdivuhodné, co někdo ve svém věku dokáže. Důkazy toho máme na tomto portále téměř denně. Jenže předpokladem pro to je zdraví. A to člověk příliš ovlivnit nemůže. Obdivuji lidi psychicky čilé, kteří se snaží být aktivní i navzdory svým zdravotním problémům a omezením. I takových je hodně. Mnozí již nejsou plně soběstační. Pro někoho také nejspíš není snadné požádat o pomoc.

Bezpochyby je dobře, když senioři jsou, když jsme my senioři, aktivní. Ale aktivita každého má své limity. U někoho musí končit třeba při procházce okolo domu.

 

 

 

„V posledních letech jsem si celkem zvykla, že každý nový rok je horší než předešlý. Všechny problémy, svízele a bolesti jsou jaksi naléhavější a hůře řešitelné, a kdybych se sebevíc snažila, nic s tím neudělám. Protože právě to jsou symptomy stáří. Pokud náhodou nepatříte mezi borce, kteří si jdou v devadesáti skočit padákem. Já, ač dosti proslulá elánem a optimismem, bych občas radši odněkud skočila bez padáku. Můj klad spočívá v tom, že to neudělám.“ (Ivanka Devátá: Jak jsem se zbláznila. Praha: Motto, 2013, s. 77.)

 

 

 

stárnutí životní postoj životní styl
Hodnocení:
(5 b. / 52 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Jen tak pro zajímavost si zkuste poslechnout, co na nejen tyto "problémy" a ne jen pro seniory říká Jaromír Schmidt, po přestávce v 54:39 - 1:01:19 v tomto bloku https://www.youtube.com/watch?v=n_fxhJogGWg Věřte mi, sama jsem si tím prošla a možná pro někoho budu ještě větším bláznem :-)
Jitka Caklová
Pan Tomáš Hajzler v roce 2008 napsal: "Memento mori a carpe diem jsou tak jako bratr a sestra. Když si uvědomím svou smrtelnost, dojde mi, že v peněžence mám několik stokorun a NIKDO mi nepůjčí. Je to něco, s čím se potřebuji naučit hospodařit. Carpe diem mi zase napoví, co všechno se s těmi stokorunami v peněžence dá udělat." K tomu není co dodat :-)
Jitka Caklová
Věro, já vím, že jsi mě neměla na mysli, stejně jako vím, že mně nemají na mysli ti, co píší o přehnaných optimistech. Od raného mládí, když jsem musela vstávat ve čtvrt na čtyři, abych byla včas v oficiální práci, po práci s rodiči pracovat na poli, když jsem viděla spoluzaměstnance v předdůchodovém věku, kteří měli 4 týdny dovolené a já jen 14 dnů, oni dost peněz na dovolenou v Jugoslávii, které já neměla, tak jsem se secsakramensky těšila, až budu stará. A teď když všechno mám, včetně permanentní dovolené, tak jsem přehnaný optimista? Pro Tebe ne, pro jiné možná ano, ale stále je to můj život.
Libuše Křapová
Věrko, včera při vycházce na Rejvíz jsme v lese potkali paní se psem. S paní tak okolo pětasedmdesáti jsme se dali do řeči. Fenka si nás přátelsky očichala, nechala se pohladit a pak poblíž prozkoumávala okolí. Byla poslušná a na volno. Směska boxera a vlčáka, prý patnáct let. Tím jsme se dostali k věku. Paní se smála, ta holka je pořád jako štěně, že ona přijde domů a skoro padne, a fenka si začne hrát. Říkám - no jo, ale ona neví, že je stará. Tak se podle toho nechová. Rozesmáli jsme se všichni tři. Já si totiž až pak uvědomila pravdu, kterou jsem vyslovila. My lidé víme, že stárneme a každý z nás se s tím vyrovnává po svém. Někdo to popírá, odmítá svůj věk a snaží se za každou cenu dělat vše jako dřív. Sem řadím i přehnané optimisty. Někdo sedí doma a na všechno reaguje odmítavě s tím, že už je starý a jen naříká, jak bylo dřív lépe. A mezi tím se pohybuje vrstva lidí, kteří vědí, že jsou staří, občas si zabrblou, občas radostně poskočí a zbytečně sebe neřeší. Všechny tyto kategorie jsou pouze orientační a podle psychického ladění. Ne podle zdravotního stavu. Protože i poměrně zdravý senior může být pesimista a na všechno nahlíží tímto pohledem,a naopak, paní se dvěma francouzskými holemi je spokojená a šťastná, že si stále dokáže sama nakoupit, i když si je vědomá, že zítra to tak být nemusí. A ta první kategorie - tu popisovat nebudu. Stačí občas pustit televizi. Prezentuje se jich tam dost.
Věra Ježková
Děkuji vám za další komentáře. Jitko, tebe jsem na mysli neměla. Taky si žiju svůj život tady a teď, a přesto mě zajímají i odborné názory na různá témata. Pane Dvořáku, máte samozřejmě pravdu.
Jitka Caklová
Dovoluji si ještě jeden komentář. Citát zařazený v článku: „Nikdo nemiluje život tak, jako starý člověk.“ Sofokles, a pro mě je to neoddiskutovatelný fakt. Mně je opravdu jedno co dokládají vědecké výzkumy, já vědecké publikace nečtu, mně jsou k ničemu, stejně jako to, co uvádějí psychologové, já žiju svůj život tady a teď, a jsem šťastná, že jsem se dokázala zbavit "zbytečností", kterými jsem si v minulosti, SAMA SVÝM MYŠLENÍM, stěžovala život. Pokud se Věře zdá, nebo je jí nepříjemné, že příliš hýřím optimismem, tak co jako já s tím. Sama vím nejlépe, čím jsem si ve svém životě i ve svých začátcích na tomto portálu prošla. Vše je o sebepoznání, sebe přijetí a ne každý to dokáže skousnout. Pokud by bylo mé přání splnitelné, tak bych všem lidem přála šťastné a spokojené stáří. Bohužel vím, že v moji moci to není.
Jan Zelenka
Já si dovolím ještě jeden komentář. Je to citace z glosy "O různé chvále stáří" z mé knihy "Kdo říká, že stáří je moudré?" "Ono zestárnout není žádné umění. Umění je vzít tento fakt na vědomí a zkusit v něm najít něco přiměřeně pozitivního. A tak se snažím žít. Někdy je to docela obtížné, ale vědomí určité svobody stáří mne vždy probudí k novému životu. Nemusím brzy ráno vstávat, abych byl na šestou v zaměstnání, mohu si dovolit i ten luxus nedělat třeba vůbec nic, jen se dívat do stropu, nebo ven z okna a naslouchat štěbetání ptáků, nebo se docela potichu vracet do dob, kdy stáří bylo pro nás pojmem zcela neznámým. A hlavně být rád, že jsem pořád na světě. Stáří je rozporuplné. Je plné moudrosti i toho bláznovství, plné naděje i zmaru, mnohdy bohužel i intenzivního využívání „výhod“ našeho zdravotnictví, ale také víry v život a ve svobodu svého konání." Nejsem pesimista, ani optimista, ale realista. A snažím se žít. Moudrý článek, Věrko.
Blanka Lazarová
Jani Šenbergerová, ... :-) :-) :-)
Alena Švancarová
Ale článek není jen o tom,že ve stáří je vše horší,pisatelka zminuje,že se jí zdá,že tady senioři hýří příliš optimismem.
Lenka Kočandrlová
Zatím se mi nic neděje,cítím se jakžtakž dobře,když mě něco bolí,tak obvykle jen v posteli,jak si lehnu.Na horší a smutnější budoucnost příliš nemyslím,až to přijde,tak teprve to (asi) budu řešit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA