O křehkosti stáří

Podle mého názoru Věra srovnává iluze svého mládí se svojí realitou v pozdním věku. Je velký rozdíl v tom, na co a jak jsme se od mládí připravovali a zároveň je velký rozdíl v tom, zda takovýto článek plný beznaděje napíše osmašedesátiletá žena, nebo by ho napsala devadesátiletá stařenka. Naprosto chápu, že všichni jsme z recyklovatelného materiálu, nikoliv však recyklovaného dle stejného receptu. Já jsem například v 68 letech to nejdůležitější rozhodnutí měla teprve před sebou a věřím že i hodně hezkého mám ještě před sebou. Lidstvo se přece skládá z jednotlivců, stejných jako jsem já, Jana, Věra ............................... Nejhorší je ztratit naději ♥

Přicházíme bezmocní, odcházet můžeme navíc ještě nemocní. Naše nemoci jsou zcela v naší kompetenci bez ohledu na to, jestli s tím souhlasíme, nebo ne. Šťastný každý, kdo uměl žít tak, aby se jim co nejvíce vyhnul. Nejsme tu proto, abychom se měli dobře, ale když to tak je, určitě je to lepší. Jsme tu, abychom pochopili. Jenomže většina většinou pochopit nechce. Všichni jsme jen z recyklovatelného materiálu. Pochopíme-li, může být po recyklaci líp. Tohle je můj pohled na věc a nemění nic na tom, že se mi líbí, jak Věra zrekapitulovala, co sama zažívá a vidí, co prožívají jiní. V něčem jsem optimista, v něčem pesimista. Pokud jde o život, tak spíše to první. Pokud jde o lidstvo, pak vidím spíš černě. Ale jen proto nepřestane existovat duha.

Vím, že stáří je křehké. Vidím to na své mamince. Je jí 90 let. Bydlí v bytě sama a můj bratr, který má auto tam každou sobotu jezdí. Já takovou možnost nemám. V duchu si říkám, kam se poděla ta milá, sebevědomá žena plná optimismu a elánu. Teď je úplně jiná a s obyčejnými věcmi si neví rady. Snaží se, ale nemá dostatek sil. Odborníci tvrdí, že ji nemáme nutit, aby šla do domova důchodců, pokud nechce sama. Já jen chtěla, aby byla v bezpečí a měla péči 24 hodin denně....

Jsem optimista a nemám nikoho, kdo by mne brzdil. Manžel aspoň říkával :"Snes se na zem". Fenka mne spíš ještě ponouká do činnosti. Chci být co nejvíc samostatná, tím pomohu dětem nejvíc. Takže brzdit, brzdit, brzdit, jen nedostat smyk..

Zajímavá i pravdivá úvaha, ale vše záleží hlavně na zdraví. Špatně jsem se cítila po úrazu, byla jsem odkázána na pomoc. Ale vadilo mi to, tak jsem se snažila cvičit, chodit, chodit mezi lidi, byt aktivní. A zatím to jde, kéž by to ještě nějakou dobu vydrželo.

Milá Věrko* díky moc za skutečně moudrou a pravdivou úvahu. Dnes mi přijede vnuk pokosit zahrádku, vždy na jaře to dělám sama elektrickou sekačkou, teď na podzim to už musí být benzinová - tou bych to nezvládla. Také včera mi začal syn v podvečer rýt zahrádku. I toto jsem dělávala dlouho sama - už to nezvládám. Včera dopoledne jsem jela autobusem do blízké vesničky a nafotila si překrásné záběry podzimní krajiny. Houby jsem bohužel v této oblasti nenašla, ale našla zase jiné podzimní plody, což mne velmi potěšilo. Ano, fyzických aktivit mi ubylo už od 70 roků, kdy jsem běžky a brusle přenechala nejstarší vnučce. Letos jsem bohužel ještě ani jednou nesedla na kolo. Ovšem jsem velice vděčná a šťastná, že ty svoje tři kilometry do obchodu s batohem na zádech ještě zvládám.

Výstižné ❤️

Článek je rozumný a s citem. Přesto, že žiji sama, nepoléhám pesimismu. Snažím se být soběstačná, i když se už bez hůlky neobejdu. Jen těžké nákupy nezvládám, ale mám hodnou dceru, která mi je přiveze. Mívala jsem dům, chlupu zahrady. Květiny miluji, i když nic z toho již nemám. Už před lety jsem velký byt zaměnila za malý , ale s balkónem. Tam si kytičky užívám. Hlavně ale mám výbornou společnici- krásnou kočku Mejdynku. Kočky jsem chovala celý život, bez nich by mi svět připadal smutný. Jsme na sebe zvyklé a je nám oběma dobře.

Moudrá a citlivá úvaha. Jistě že staří přináší čím dál větší omezení tělesná i energie už není co bývala. Zdraví je jednoduše to nejcennější co máme. Dnes ráno jsem jela autem a v rádiu zpíval John Lennon nádhernou píseň, cítila jsem se šťastná. Pak mi řekli o kolik mi zvýšili zálohu na plyn a moje nálada klesla na bod mrazu. Odpoledne mě také nepotěšili na ORL. Různorodé pocity velmi člověka ovlivňují, následky nejsou vždy dobré. Ještě jsme tu a přijdou zase dobré dny, než přijde ten poslední. Kdybychom nestárli, tak bychom tu už nebyli. Život není peříčko.

Nevím jestli na mne dolehlo stáří, nebo je to rozum. Dnes jsem se definitivně rozhodla, že v novém domově nezaložím květinovou zahrádku před svým balkonem. Stačit mi budou truhlíky na parapetech a zíďce. Přestože kvetoucí palouček byl mojí radostí, cítím že bych měla už trochu ubrat ve fyzické aktivitě. Díky Věrko.