Dobrým spáčům se infarkt vyhýbá. Nová studie prokázala souvislost spánku s kardiovaskulárními chorobami

Cítim se osvěžena po kvalitním spaní a někdy rozlámaná z málo spánku. Je to nevyzpytatelné a záleží na mnoha okolnostech, jak se vyspíme. Sami musíme vystihnout a snažit se vyvarovat věcí, které spánek narušují. Ne vždy se mi zadaří.

Mám tři děti a každé odmalička "spí jinak". Nevím, zda se člověk může v tomto směru změnit z vlastní vůle. Jsem ranní ptáče a i v důchodu vstávám brzy i když vlastně nemusím. Na noční směny jsem nepoužitelná, nejsem schopna tu probdělou noc dospat ve dne. Spím bez problémů, jsem za to ráda.

Chodím si lehnout po desáté,pak si čtu a luštím.Zhasnu tak v ve třičtvrtě na 11 a obvykle hned usnu.Ve spaní se ale furt převaluji,při každé obrátce se proberu...Budím se svítáním,čili v této době je už třeba skoro 8,v létě jsem vstávala i v 6. Když se cítím málo vyspaná,tak si klidně jdu zase lehnout,i dopoledne,někdy odpoledne,tak na 1,5 hod. Abych se cítila lépe,jdu třeba do lesa na dřevo,nyní hrabu listí z našich obřích stromů.....Když se člověk venku vyvětrá,tak se mu pak lépe usíná.

Já spím tak dobře a kvalitně, že někdy usnu i na návštěvě. Ale známí mne už znají... Prostě úplně cítím, jak buňky v těle začnou vypínat a je to!

Věro, nemusí to tak být, stane se jen to, co si necháme "nacpat" do hlavy. Proto já opakuji, ani nevím po kom, "Není dobré věřit každému, ale ještě horší je nevěřit nikomu."

Tak to se mám na co těšit. :-(

Řadu let nejlépe usínám za světla přes den nebo večer u potichu puštěné televize. Veškeré obecně platné řady na mě nezabírají. Například: Ve stejnou dobu, zásadně ne po jídle. Buď neusnu, nebo jsem za dvě hodinky vzhůru. Nejlépe se mi spalo, když jsem měla vstávat do práce. Přišla jsem z ní domů a dvě tři hodinky naspala deficit z noci. Co do práce chodit nemusím, spím v noci ještě hůř a přes den vůbec.

Dnes jsem dala do LÍBÍ odkaz na video a tam říkají naprosto přesně, k čemu ty všechny dobré rady jsou. Kdo se jimi chce řídit, ať se řídí, nic proti :-) Jen namísto "otrlé povahy" bych použila výraz "odolní lidé", kteří vydrží víc než jiní. Je to otázka základu. Osobně nejsem necitelný, cynický, bezohledný, ani bezcitný člověk, proto jsem asi nevydržela všechno.

Není nad dobré rady. Ne vždy a každému se to pořád daří. Je tolik faktorů, které tuto snahu ovlivňují nebo přímo hatí. Já už bych musela být po smrti. Zatím jsem jen po infarktu. :-) Tímto nijak výše uvedená zjištění nezlehčuji. Naopak upřímně závidím všem, kterým se daří uvedená doporučení dodržovat. Nicméně jaké si to uděláme, takové to máme. Jsou i otrlé povahy, které vydrží všechno.

Tak to je výborná zpráva. Mě sice nikdo nezkoumal, ale chodím spát s "čistou" hlavou a spím velmi dobře :-)