FOTO: Jitka Caklová

Nic není náhoda, vše, co se děje v přítomnosti, až s odstupem času dostává smysl

23. 9. 2022

Můj příběh vzpomínky životní postoj

Autor: Jitka Caklová

Hodnocení:

(4.9 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dušan Brabec 23.1.2024 13:54

Také jsem až dnes narazil na tento článek. V protikladu k vašemu postoji, že nic není náhoda, jsem nedávno napsal naopak článek na téma náhoda - viz www.i60.cz/clanek/detail/33883/nahoda. Zkrátka zjevně záleží na založení každého člověka, co v životě prožil a jaké získal zkušenosti.

Alena Velková 17.11.2023 17:25

Zajímavý článek a náhodou jsem na něj narazila zrovna dnes.

Josef Borecký 17.3.2023 05:06

Hezky napsané vyznání, cítím to podobně.

Jitka Caklová 9.10.2022 08:20

Milá Maruško, je pro mě velmi příjemné vnímat souznění dalších lidí. Díky tomuto souznění, mi hodnocení mých příspěvků předává tlukot mého srdce, tedy i jemu děkuji za každé souznění ♥♥♥

Marie Ženatová 9.10.2022 07:33

Milá Jitko, toto krásné vyznání* jsem objevila až dnes. Velmi mne oslovilo* a moc za ně děkuji - ohodnotila bych je tak jako Soňa P.

Jindra Hubačová 26.9.2022 15:37

Jelikož tuto část Českého ráje znám velice dobře, musím potvrdit, že vesnička nad Jizerou, která je Jitky rodná, je opravdu kouzelná. Některé chalupy tam jsou snad na seznamu UNESCO. Jiťo, krásné vzpomínání a hezky s citem a srdcem napsaný článek.

Miloslava Richterová 25.9.2022 08:28

Hezky napsáno a p. Soňa hezky shrnula.

Soňa Prachfeldová 24.9.2022 20:22

Líbí se mi tvé vyznání Jitko. Člověk, jak stárne / jak, který/, dozrává skoro k plnosti života po mnoha životních zkušenostech a vážit si sebe a své osobní svobody je krásná věc.

Jitka Caklová 24.9.2022 20:12

Aniž bych se jakkoliv ponižovala, tak na Vaši sebestřednost, vyjadřovanou různými metaforami, pro pochopení úcty nemám. Spíš mě napadlo, že to co jsem napsala 13:57 se dotklo Vašeho profesorského ega, proto jste plným právem reagoval, tak jak jste reagoval. Nic víc, nic míň.

Jiří Dostal 24.9.2022 19:32

:-) Tušil jsem, že osidla sebestřednosti budou problémem pro pochopení úcty, kterou jsem vyjádřil povýšením článku na vyznání. :-) Rány slasti a utrpení jsou obyčejnou metaforou niterného a láskyplného vztahu k odžitému, k jehož vyznání se sluší dodat jenom "Amen". :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli, přestal jít proud.

Dana Straková

Vzpomínka na prázdniny před padesáti lety: Nejkrásnější záchod

Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě sledovat, jak tatínek letí po cestě k našemu domu, rozepíná si svršky a utírá zpocené čelo.

Zuzana Zajícová

Padal na mě had

Volné chvíle jsme s manželem trávili na Brněnské, tedy Kníničské přehradě. Kozí Horka byla ke koupání a rekreaci u vody přímo ideální, pohodlný vstup do vody, široký travnatý prostor pro polehávání, odpolednímu zdřímnutí na slunci, či v polostínu.

Libuše Juráčková

Dopisy I - Mé dětské babičce

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Jan Tkadleček

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková